Chovná stanice Grefina

Články

Běhy do vrchu pořádané Klubem chovatelů chrtů dne 27.7.2014 (Soutěž „krása a výkon“)

Celá akce začala již o den dříve, patřila k ní klubová výstava chrtů všech plemen, která se uskutečnila v Hořovicích. Druhý den pak následovaly dostihy.

Psů bylo opravdu hodně, já bych však, jako majitelka greyhoundů, se vyjadřovala pouze k tomuto plemeni. Vlastním v současné době šest těchto krasavců a nedám na ně dopustit. Čas však neúprosně běží a i moje smečka začíná stárnout. A tak v loňském k nám přibyl mladík Carl Lewis.

Nejstarší fenkou je Winter Joy. Když byla přivezena z Irska nevypadala příliš dobře. Neudržovaný pes, chovatel ji prý měl kdesi na poli v malé ohrádce a pravděpodobně jenom čekal, kdy opustí tento svět. Když se ke mně dostala, myslela jsem si, že nevidí a neslyší. Po odepnutí z vodítka udělala na mé zahradě několik kroků a hlavou nabourala do stromu, ani na zvuky nereagovala. Na podzim již dosáhne osmi let, ale doufám, že tady s námi ještě nějakou dobu bude. Běhá s nadšením a radostí a i když není hvězdou první velikosti, její úžasná, laskavá povaha plná empatie je dost neobvyklá. Snad je to proto, že její životní start nebyl lehký. Původ má opravdu hvězdný. Otec, australský pes Elite State v jednom roce běžel 15 dostihů a z toho 12 vyhrál. Na 520m dosáhl času 29,86s, což v přepočtu na 480m – nejběžnější délka tratě – je pro mne neuvěřitelný čas 27,36s. Je prý to plemeník desetiletí, opravdu má na svém kontě 3 929 potomků. Matka Tommys Joy by se u nás se svými výkony také neztratila. Běžela 480 m za 28,88s. Neznám v této zemi fenu, která by uměla vyvinout takovou rychlost. Bohužel naše „Šárinka“ k nám přicestovala až ve třech a půl letech a teprve se začala učit chodit, poslouchat a nakonec i běhat. Takže superčas žádný nepředvedla. V Rábapatomě však dosáhla dvou vítězství. V Česku žádná vhodná a hlavně bezpečná dráha není a tak jsme závodili v Nitře, Greppinu a na Křešíně. Tentokrát běžela 16,60s, získala dohromady s výstavou 16 bodů a celkově se umístila na 4. místě.

Další, dle věku druhou nejstarší mojí fenou, je Kirké Argument. Je to fena z vrhu od pana Jandla a vzala jsem si ji, protože je potomkem Ato Boldona z mé chovatelské stanice Grefina. Tento pes v roce 2004 a v roce 2005 vyhrál ME FCI. Běžel 480 m za 29,18 což je čas pěkný, ale ve srovnání se psem Elite State to zase takový zázrak není. Má za sebou řadu úspěchů, z 29 běhů vyhrál 12. Matka Kirké Argument – Jodie Argument – však taková hvězda nebyla, její jediný čas z Rabapatomy 32,35s nikoho neoslní. (Winter Joy tam běžela stejnou trať za 31,21) A i když naší „Kačenku“ máme moc rádi, geneticky mnoho předpokladů pro rychlý běh nemá. (Ale pozor!!!! Porovnám-li její výkony s během výstavních greyhoundů je pořád obrovská hvězda.) Běžela tedy 16,74 a tento výkon ji zařadil na 5. místo.

2.9.2007 má datum narození podle věku 3. nejstarší fena Premarket Chance. Je to moje nejrychlejší fena a má za sebou obrovské množství naběhaných dostihů v Anglii. Její seznam výkonů na „Greyhound-datech“ mne uvádí v úžas. Jsem však asi jediná, protože naše slavná dostihová komise rozhodla, že na to aby tato fenka mohla běhat oficiálně u nás, musí mít splněny běhy pouze a jedině a zcela nekompromisně jen na českém území. Licenci tedy dostala novou, českou, ale v ní je napsáno, že všechny licenční běhy splnila na Křešíně. Je to sice pravda, ale naše dostihová komise – a to myslím zcela upřímně – nemá všech pět pohromadě. Žijeme už leta v Evropské unii a dostihový řád FCI jasně uvádí, že licenční běhy mohou být splněny i na území jiného státu. V našem dostihovém řádu je však uvedeno, že licenční běhy se musí plnit jen na území naší republiky. Nemáme jedinou vhodnou dráhu pro psy enormně rychlé a tak si říkám, zase se někdo postaral o to, aby to, co nemá dostihovou kvalitu se prosadilo. (Zbytek si zláme nohy a bude pokoj.) A jak je to s původem „naší Jenny“? Je polosestrou Winter Joy, obě mají slavného australského otce Elite State. Matka je angličanka Maxilla Murkin, má za sebou 25 dostihů. Jeden z jejích nejlepších časů je 29,35 zaběhnutý na 480m dráze v Coventry. Naše „Jennynka“ na Křešíně zaběhla čas 15,50. Udržuje si tedy stále vysokou rychlost, i když za měsíc dosáhne 7 let. Celkem získala z výstavy a z dostihu 22 bodů a stala se šampionem klubu pro krásu a výkon. Již třetím rokem po sobě.

Na druhém a třetím místě se umístily sestry Bente Skari a Beckie Scott. Jsou vlastně nejmladší, ale ne o mnoho. Obě se narodily 7.11.2007. Moc hezké datum …. že? Puntíkovaná Bente Skari , tedy „Beruška“ tentokrát lépe odstartovala a tak doběhla v druhém nejlepším čase 15,62s. Její sestra „Beky“ dosáhla na čas 15,88s. To znamenalo výkonnostně třetí místo. Na výstavě však tentokrát zářila, díky své klidné a vyrovnané povaze i vzhledu získala všechny tituly a tak celkově bodově předstihla sestru Berušku a získala rovněž 22 bodů. Při rovnosti bodů však rozhoduje umístění při běhu a proto byla v soutěži o šampiona klubu až na druhém místě. Beruška tedy obsadila bodově až místo třetí. Získala 19 bodů. A ještě jak je to s původem těchto dam? Otec je dovezený angličan Elbony Dancer, potomek slavného psa Staplers Jo, byl to pes roku 1995. Matka Elbony Spirit běhala velmi dobře dvojnásobné tratě, např. na dráze v Limerick běžela vítězně 640 m za 39,64 což na 480 m by byl výkon pod 30 s, přesně 29,76. Matkou obou sester je Aglaia Grefina. Je z pěti štěňat narozených dovezené irské feně Sean´s Roller. (Patří sem dvojnásobný ME Ato Boldon, Artur -2. na ME, Abigail, Aglaia a Allen Jackson) Krycím psem byl Texasflower´s Alwin který zaběhl v roce 1999 v Gelsenkirchenu úžasný čas 28,30 na 480m.



Starší generace měla odběháno a nová generace mladých se představila v plné kráse. Potomci Premarket Chance jsou rozmístěni po celé Evropě. Sama jsem si nechala psa jménem Carl Lewis, jeho bratr Calvin Smith nebydlí však daleko – je v Benešově – a tak mohl na svůj první dostih mladých dorazit též. (Třetího psa vlastní paní Bruchterová z Břeclavi, s tím se doufám v Lednici nebo Rabapatomě ještě uvidím. Z Holanska však týdně docházejí přes Facebook zprávy o běhání Caroliny Kluft. Ta již dosahuje výborné výkony (v Beringenu teď běžela 480m za 28,56s) a tak doufám, že i ostatní její sourozenci budou běhat skvěle.) Jak souboj dvou bratrů dopadl? Calvin Smith (Kevin) běžel 15,59s, jeho bratr Carl Lewis (Kája) se jediný dostal pod 15 vteřin, dosáhl času 14,88s. Stal se tedy klubovým juniorským šampionem pro krásu a výkon v roce 2014.

Co dodat? Běhalo se nám hezky, měli jsme radost z pěkného počasí i příjemné atmosféry. Jen si říkám, proč u nás nejsou další greyhoundi? Nebo snad ti majitelé skvělých greyhoundů se bojí konfrontace?


Souhrnné sdělení k akci konané dne 10.8. 2013 v Praze Motole na dostihové dráze pro greyhoundy.

Dne 10. 8 jsem se zúčastnila tréninku na dráze pro chrty v Praze – Motole. Předem jsem se musela přihlásit a splnit všechny podmínky pro vpuštění do areálu. Znamenalo to zaslat mailem jejich rodokmeny, přihlášku k registraci a dodat i očkovací průkazy. Totéž v kopiích a s mým podpisem jsem předložila i při přejímce určené na 15:30 hod. Zaplatila jsem za vstupní registraci šesti psů a mé celkem 1400 Kč. Při přejímce jsem zaplatila za tréninkový sólo běh 2 psů po 400 Kč. (Nechtěla jsem měřit čas, chtěla jsem pouze kvalitní proběhnutí po bezpečné dráze.) V místnosti při přejímce byly moje dvě feny – Premarket Chance a Winter Joy, já, přítelkyně Lenka Tranová, pan Kašpar (pracovník dráhy), paní Jurková a další 2 dívky – vyškolené stevardky pro péči o psy.

Po zaplacení mi bylo řečeno, že musím své psy předat, pro mne i pro mé psy, zcela cizím osobám. Namítala jsem, že si své psy chci odvést k ustájení sama. Neznají prostředí a nevím, jak se budou chovat. Měla jsem u sebe 2 podložky pod psy a po chvíli se mi podařilo personál přesvědčit, že podložky vezmou a dají je pod psy do místa ustájení. (V prostoru pro ustájení jsem nikdy nebyla a nebylo mi umožněno se tam podívat.) To, že si feny dovedu sama do místa, kde budou čekat na start, mně nebylo dovoleno. Paní Jurková na mě dost ostře křičela v tom smyslu, že jí vůbec nezajímají problémy kohokoliv a že feny budou odvedeny personálem dráhy. Nikdo z přítomných nevzal na vědomí moje přání ani jakékoliv připomínky k této situaci. Moje chyba byla, že jsem se bála více se ozvat a tak jsem ustoupila.

S přítelkyní jsme mohli být pouze na tribuně a tak jsme sledovaly dva pětičlenné běhy greyhoundů vždy různého věku a pohlaví. Následoval krátký běh desetiměsíční feny pana Jirouta. (Mohl si jí sám pustit z ruky. Je to jeho štěně a sám si i s ním mohl volně nakládat.) Jako 4. běh (něco po půl páté) měla běžet Premarket Chance. Vyšla ze spodní části tribuny a šla se stevardkou k boxům. Těsně před startem u boxů z ní tekla zcela tekutá stolice. (Neviděla jsem to, ale pan Želinský, který psy na start zavádí, mně to po doběhu feny řekl. Při tom před předáním měla fena stolici zcela pořádku, vidělo to několik lidí, takže fena nemocná nebyla.) Tato fena odběhala v Anglii na profi drahách cca 60 dostihů, je zvyklá na cizí lidi a dostihové prostředí zná dokonale. Dívala jsem se na ni z tribuny, startovala divně, pomalu (je známá svými dělovými starty) pak se pokusila zrychlit, v cíli opět hodně zpomalila. Prostě na první pohled to nebyl kvalitní běh s plným nasazením. Přesto, že jsem nechtěla měřit čas, změřen byl. (17,924s) Když jsem se dozvěděla, jaký problém se stolicí fena před startem měla, ihned jsem reagovala větou – to je od nervů. Nevěděla jsem sice co se dělo v „kleci“ kde čekala na start, ale bylo mi jasné, (psa znám velmi dobře – je se mnou celý den, žije v bytě a ne někde v chlívku v kleci), že něco nebylo pořádku. Chovala se neobvykle.

K dalšímu běhu vyšla ze spodní části tribuny Winter Joy. (Je o jeden rok starší než Premarket Chance.) Došla na start (chůze cca 100 m), vyběhla dobře a v cíli měla čas lepší než Premarket Chance. (17,828s) Pak nám bylo řečeno, že musíme rychle opustit areál přes horní restauraci. Psi nám byli téměř v poklusu předáni za budovou a bylo nám řečeno, že musíme urychleně opustit prostor. Ptala jsem se, zda nebyly nějaké problémy při ustájení – odpověď zněla – NE.

Jaký je výsledný fyzický stav 2 fen z nejlepší a nejbezpečnější dostihové dráhy v Evropě?? Winter Joy stále (stav k 15.8.) kulhá na pravou přední nohu a s Premarket Chance jsem se dne 15.8. vydala k veterináři, nebylo mi stále jasné, co s ní vlastně je. Odhadovala jsem zuby, ale veterinář zjistil, že má poraněné vnitřní strany tváří v hubě. Stále totiž od dostihu slintá a nemůže pořádně polykat. Tu a tam, když něco kousá, tak lehce kňučí. Dle veterináře má i trochu zduřenou dýchací trubici.

Co se vlastně mohlo stát?

U Winter Joy je to zřejmé. Pes jednu hodinu ležel bez pohybu a pak bez rozcvičení (rozchození) šel 100m na start a pak hned běžel. Výsledek je poškozený sval. (Možná natržený možná jen natažený – léčení probíhá.) Žádný sportovec věci znalý nejde 100m na start a pak hned běží. Každý v rámci svých potřeb se rozhýbá. Chce aby svaly byly vláčné a aby podaly i očekávaný výkon. A je jedno jedná-li se o trénink nebo o závod. V případě Winter Joy se žádné rozhýbání nekonalo.

Co se asi stalo s Premarket Chance? Pravděpodobně její reakce na „ustájení“ byla dosti ostrá. Jedině stevardi či personál dráhy by k tomu mohl podat vysvětlení. Prokousané tváře jí do dneška bolí, špatně jí a musím se jí dotýkat hodně opatrně. Výsledný běh, který předvedla na dráze neodpovídal jejím schopnostem.

ZÁVĚR
Jela jsem na dostihovou dráhu v Motole, protože jsem chtěla, aby moji psi mohli běhat na bezpečném kvalitním povrchu. Mám již letité zkušenosti s greyhoundy na drahách v Kolíně (zlomená noha), v Mladé Boleslavi (polámané prsty) a domnívala jsem se, že teď, na této dráze, bude konečně vše bezpečné.

Opět došlo k újmě na zdraví mých psů, sice ne díky špatné dráze (ta je perfektní), ale díky něčemu, co se přihodilo mezi předáním psů a startem dostihu. A to i přes platný dostihový řád dráhy v Motole, který definuje, za jakých podmínek tam mohou psi běhat a který by měl dbát na bezpečnost a zdraví psů a takovýmto případům předcházet.

Zákon na ochranu zvířat mimo jiné uvádí: Technologie, která poškozuje zvířata, se nesmí používat. Nesmí se provádět chov zvířat v nevhodných podmínkách. Při tom mluvíme-li o chovu – myslí se tím každá péče o zvíře.


Možnosti běhání na Křešíně a otázka nákladů

Jako soukromá osoba jsem s pomocí přátel vybudovala prostor pro trénink chrtů. Za pomoci stavebního spoření jsem zakoupila pozemek dlouhý cca 300 m o celkové výměře dva a půl ha. Pozemek dosud není splacen a měsíčně tedy posílám určitou částku na úvěrový účet. Na pozemku jsou dva navijáky, kladky, startovací boxy. Dráha je travnatá, ve svahu.

Pozemek je třeba pravidelně udržovat, sekat, a to i v době, kdy se zrovna neběhá. Pokud se kdokoliv dostaví na trénink nebo má zájem si některá kynologická organizace v tomto prostoru uspořádat svou vlastní akci, musí vědět, že mu zároveň věnuji svůj vlastní čas.

Po opakované špatné zkušenosti se zapůjčením svého veškerého „chrtího“vybavení jsem se rozhodla zveřejnit jasná pravidla a požadavky pro návštěvníky.

  1. Před zahájením akce zástupce organizátora podepíše souhlas s těmito pravidly.
  2. Majetek jak na zahradě, kde se parkuje, tak i na tréninkové dráze je čistě soukromý a není možné si cokoliv odnést, nelze trhat ovoce či další plodiny či poškozovat majetek vlastníka.
  3. Veškeré zapůjčené vybavení je rovněž soukromé a je proto třeba zapůjčené věci po ukončení návštěvy v pořádku vrátit. Je na každém účastníkovi, aby po sobě řádně uklidil.
  4. Těsně před dostihem je třeba posekat zhruba jeden a půl ha. Na posekání je třeba osobu, která práci vykoná, a benzin a čas potřebný na posekání trávy.
  5. Podmínky provozu jsou dány tím, že máme osobu, která ovládá naviják. Tato osoba je vždy placena.
  6. Při coursingovém běhání se rovněž používá traktor na tahání návnady – to znamená osoba, která sedí na traktoru a benzin se musí zaplatit.
  7. Dále všichni návštěvníci používají vodu, WC, produkují odpadky. S tím jsou spojené další náklady – vodné, stočné, elektřina.
  8. Já, jako majitel pozemku a dráhy, musím být přítomna. Za to požaduji určitou finanční náhradu.
  9. Jsem velmi ráda, když kdokoliv, kdo má čas, pomůže. Buď pak tuto pomoc zaplatím, nebo poskytnu náhradu formou protislužby. Je pro mne velkým přínosem, nemusím-li plnit všechny potřebné práce vlastními silami.
  10. Organizace, která chce využít pozemek např. pro trénink, závody nebo coursing zaplatí při příjezdu zálohu v hotovosti ve výši 5.000Kč za každý dostihový den. Zapořádání akce budou ze zálohy odečteny, dle využití, náklady v následující výši:
    • Posekání pozemku před akcí – 1.000Kč
    • Obsluha navijáku – 500Kč za každý dostihový den
    • Obsluha traktoru na tahání návnady – 1.000Kč za každý dostihový den
    • Náklady za vodné, stočné elektřinu a finanční náhrada majiteli – 1.000Kč za každý dostihový den
    • Zbylá část zálohy bude vrácena organizátorovi po odečtení případných škod způsobených na majetku vlastníka.

Závěrem bych ráda podotkla, že v České republice mnoho tréninkových prostor pro chrty není. Já nabízím možnost v klidu naučit chrta to, co potřebuje a zároveň si zatrénovat. Prostor stále upravuji a při tom umožňuji prakticky každému, aby ho využil. Za jasně daných podmínek.


Krev

Při běžné prohlídce greyhounda nám může připadat, že pes je fyzicky v pořádku, nemá žádné zranění, celkově se zdá být v perfektním stavu. Přesto je dobré získat ještě další informace v jiném provedení. V tomto případě je dobré si vyžádat vyšetření krve. Platí to i v situaci, když je náš pes nemocný a důvod onemocnění není příliš zjevný. V obou případech může toto vyšetření poskytnout cenné informace.

Jaké je složení krve? Odebereme-li vzorek krve a dáme-li ho do zkumavky zároveň s protisrážlivou látkou a necháme-li ho stát, tak krev sedimentuje, tzn. usadí se a rozdělí na dvě hlavní složky. V dolní části jsou usazeny červené a bílé krvinky a krevní destičky. Nahoře je bledě žlutá čirá tekutina, která se nazývá plasma. V plasmě jsou tisíce různých látek v různých množstvích. Jsou to např. hormony, protilátky, ochranné látky, živiny, enzymy, bílkoviny, odpadní produkty, elektrolyty. Mnoho z těchto složek krve může dát platné informace o zdraví a fyzickém stavu greyhounda.

Krevní testy
Lze je rozdělit na 2 kategorie.
Krevní obraz (blood count) trvá okolo 5 minut a poskytuje obraz o červených a bílých krvinkách co do počtu a rozdělení. To znamená, že nám řekne počet hlavních typů bílých krvinek a to nám pomůže odhalit různé infekce, stress, alergie a pomůže též vyhodnotit i celkovou obranyschopnost.
Krevní profil (blood profile) se provádí se v specielních laboratořích. Je to jedna z nejdetailnějších krevních zkoušek a řekne nám všechny detaily. U červených krevních buněk se dozvíme jak počet, tak velikost. U bílých krvinek se dozvíme počet jednotlivých typů, enzymy v séru ve vztahu k vnitřním orgánovým funkcím a jejich poškození, stav elektrolytů, který může ukazovat na dehydrataci, stav ledvinové a jaterní funkce, minerální metabolismus a je základem pro rozsah dalších funkčních testů.

Místa pro odběry krve
Odběry lze provádět na krční žíle (jugular vein), výhodou je menší možnost pro vytvoření hematomu. V praxi se často používá céva, ale může se právě tam po odběru vytvořit hematom a pokud se pes bojí a celý se třese, je odběr obtížný.

Funkce krve
Průměrný greyhound má asi 3 litry krve, která oběhne tělo každých 30 vteřin. Tento objem reprezentuje přibližně 10% celkové váhy těla. Červené krvinky přenášejí v krvi kyslík z plic do svalů, mozku a dalších tělesných tkání. Před návratem do srdce červené krvinky absorbují kysličník uhličitý ze všech tkání a přenášejí ho do plic, odtud je vydechován. Krev dále obsahuje bílé krvinky, jejichž primárním úkolem je chránit tělo před proniknutím bakterií, virů a dalších cizorodých látek. Krev pomáhá regulovat tělesnou teplotu tím, že přenáší teplo z vnitřních oblastí těla na povrch kůže a do plic kde je rozptylováno. Krev je také dopravní prostředek pro distribuci hormonů po těle, snaží se udržovat vyváženost krevního roztoku a vyvarovat se dehydrataci, kontroluje sexuální aktivitu, provádí regulaci odezvy na stress, spojuje štítnou žlázu s metabolickými funkcemi všech tělních buněk a řadu dalších činností. Tělo může vydržet ztrátu mnoha svých součástí – ledvina, prsty, části střeva – ale bez krve přežít neumí. Jestliže dojde ke ztrátě krve kolem 50%, greyhound zemře za pár minut. Dokonce ztráta asi 1 litru krve může být osudná bez okamžité transfuze krve nebo podání náhradního roztoku.

Vznik krevních buněk ( Origin of the Blood Cells)
Všechny červené krvinky a část bílých krvinek vznikají v kostní dřeni. Kostní dřeň produkuje 4 typy buněk.

  1. erytroidní buňky, které jsou základem červených krvinek
  2. myeloidní buňky, které se stanou bílými krvinkami
  3. lymfoidní buňky které produkující protilátky k imunitní reakci na onemocnění
  4. trombocyty (krevní destičky), které jsou buněčnými fragmenty asistujícími při srážení krve.

Část bílých krvinek produkuje slezina a lymfatické uzliny, stejně tak i protilátky proti infekcím. Slezina je orgán, který má svojí funkci týkající se čištění krve, renovuje staré nebo poškozené červené krvinky a též je zdrojem bílých krvinek. Lymfatické uzliny jsou rozptýlené po celém těle a fungují jako součást imunitního systému.

Typy krevních buněk (Types of Blood Cells)
Červené krvinky (Red Blood Cels) se také nazývají erytrocyty. Dávají krvi červenou barvu, přenáší kyslík z plic do všech částí těla a zpět přenášejí oxid uhličitý až do plic. Odtud je vydechován zpět do atmosféry. Pro přenos plynů v červených krvinkách se používá železo vázané na protein, nazývá se hemoglobin (Hgb), jeho barva je červená a od toho mají svojí typickou barvu i červené krvinky. Vznik hemoglobinu závisí na přiměřeném množství železa, mědi, vit. B12 a B komplexu, kyseliny listové a aminokyselinách. Greyhoundi, v porovnání s jinými plemeny psů, mají vyšší počet červených krvinek. A je to stejné jak u aktivních závodníků tak i u „důchodců“. Nedostatek červených krvinek nebo hemoglobinu se nazývá anemie. Rozdílné typy anemie se liší podle toho, zda jsou v krvi mladé červené krvinky nebo zda červené krvinky obsahují menší množství hemoglobinu nebo zda je kombinace obojího. Červené krvinky se neumí samy množit a reprodukovat, průměrné rozpětí života jednotlivých červených krvinek u greyhounda je 53,6 dne s rozptylem +/– 6,5 dne. Je to kratší než u jiných plemen psů, kde se udává 104,3 dne s rozptylem +/– 2,2 dny. Staré, opotřebované buňky jsou odfiltrovány z krve do sleziny a tam se rozloží na jednotlivé složky. Tyto složky se dále transportují do jater, a aby mohlo dojít k obnově, tak jsou přeneseny do kostní dřeně, tam se znovu vytvoří nové červené krvinky. Některé z nepoužitelných částí jsou játry vyloučeny do žluče a následně je tělo použije k trávení tuků a vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích ze střev.

Bílé krvinky (White Blood Cels) (leukocyty) se liší od červených více než jenom barvou. Ve skutečnosti nejsou bílé, ale průhledné a bezbarvé. Termín „bílý“ se užívá volně k jejich rozlišování od červených krvinek. Bílé krvinky jsou pohyblivé, dostanou se po celém těle a některé mohou měnit i svojí formu. Jsou jako malé chobotničky, hemží se po těle a pohlcují nechtěné částečky jako jsou bakterie, viry, zbytky starých buněk, krevní sraženiny nebo části poškozených buněk ze svalů a šlach. Jsou základem imunitního systému a ochránci proti vniknutí venkovních infekčních faktorů jako jsou bakterie a viry.

Bílé krvinky jsou také sběrači „odpadků“, čistí tělo po infekci nebo když se vyskytne zranění. Takže je zcela jasné, proč bílé krvinky zvyšují svůj počet, jestliže je v těle infekce nebo abscesy. Je však nutné říci, že dostihoví greyhoundi mají nižší počet bílých krvinek, je to pro ně normální stav, ale tento počet by neměl být spojován s velmi nízkým počtem bílých krvinek, který nastane při neočekávaném útoku virové infekce.

Bílé krvinky se vyskytují v různých rozměrech a typech a každý typ bílých krvinek má vlastní funkci v těle. Je jich 5 druhů – neutrofily, lymfocyty, monocyty, eozinofily, bazofily. První 4 druhy jsou hlavními bílými krvinkami, které sledují veterináři a případně i trenéři.

Neutrofily – tato skupina je jednou z hlavních a nejpočetnějších bílých krvinek v krvi. Jsou velmi pohyblivé a aktivní, objeví-li se infekce, tak jsou v první linii obrany. Stěhují se do tkání a pohlcují bakterie a buněčné pozůstatky. Obsahují silné enzymy, které zničí pohlcené části bakterií nebo ze stejného důvodu dokážou uvolnit enzymy přímo do tkání. Pozor – kortizon nebo léky s kortikoidy zastaví jejich aktivitu. Je proto velice riskantní používat kortikoidy, když je předpoklad nebo přímo přítomnost infekce. Kortizon poskytuje infekci možnost se rozšířit a ta se stane daleko vážnější.

Lymfocyty – tato skupina je druhou nejpočetnější skupinou bílých krvinek v krvi. Jejich poslání je produkovat protilátky proti infekci (hormonální imunita), nebo napadnout infekčního původce přímo (buněčná imunita). Lymfocyty jsou tedy druhou obrannou linií v imunitním systému. To znamená, že pokud trvá infekce delší dobu nebo je to infekce chronická trvající jeden, dva nebo více týdnů, tak počet lymfocytů velmi stoupne.

Monocyty – jsou to velké buňky mající v první řadě úkol vstupovat přímo do tkání a vyčistit je od zbytků infekcí. Když monocyty vstoupí do oblasti kde je infekce a zánět, změní se na makrofágy a pohlcují jak buněčné pozůstatky, tak i bakterie, plísně, viry a prvoky. Když v krevním testu nalezneme zvýšený počet monocytů, tak to znamená, že je přítomna chronická infekce a že s největší pravděpodobností tělo pomalu a jistě vítězí v této bitvě.

Eosinofyly – jsou to bílé krvinky, které odpovídají na alergické reakce a na invazi parazitů. Při lokalizované infekci po štípnutí, kousnutí, u vřídků a abscesů se zformují okolo okraje postižené oblasti, vytvoří prstenec a brání tak šíření infekce do zdravé oblasti. Při alergické reakci se snaží chránit tělo uvolňováním antihistaminik, která snižují vliv alergenu. Jejich počet roste, když úroveň hladiny kortizonu klesne (nedostatečnost adrenokortikální) a zmizí, když přirozené množství kortikoidů stoupne nebo když jsou kortikoidy podány jako léky. Je to nové zjištění, že kortikosteroidy mají takový vliv na snížení eosinofilů. Bránění jejich činnosti pomocí kortikoidů vede k tomu, že infekce se pak snadněji šíří.

Bazofily – tyto krvinky se nacházejí v malém množství a jejich funkce není příliš známa. U greyhoundů nakažených srdečními červy byl zjištěn růst počtu bazofilů.

Krevní destičky neboli trombocyty – nejsou to opravdové buňky, ale spíše části kostní dřeně, předchůdci buněk. Jejich funkce je shromažďovat se dohromady v krevních cévách v místech kde je potřeba aby se krev srazila. Typický příklad je při poranění krevních cév kousnutím. Jestliže je krevních destiček malý počet, nastává zvýšené krvácení při jakémkoliv poranění. Počet krevních destiček se u zvířat sleduje, kdykoliv je podezření na nějaké krvácivé onemocnění. U greyhoundů se za normální považuje nižší počet krevních destiček než u ostatních plemen psů. V USA udávají, že počet krevních destiček u greyhoundů dosahuje v normální situaci počtu 154 000 +/- 43 000 buněk v ml. (Sullivan PS 1994) a u druhého měření se udává počet 171 000 +/- 59 000 buněk v ml krve. (SteissJE 2000). V Austrálii naměřili u vysloužilých - tzn. Po ukončení dostihové kariéry – greyhoundů byl výsledek 92 000 až 395 000 buněk v jednom ml. Ostatní plemena psů mají krevní destičky v rozsahu mezi 200 000 až 500 000 buněk v jednom ml. U greyhoundů s nižším počtem destiček pod 70 000 buněk na jeden ml je třeba, abychom byli znepokojeni.

Kousnutí klíštětem vede k ehrichiose a nižší počet krevních destiček je příznakem tohoto onemocnění.

Vyšetření krve (Blood Examination)
3 druhy krevních vyšetření již byly popsány. Počet vyšetřovaných faktorů zvyšuje hodnotu každého vyšetření. A následně lze i využít užitečné informace.

Hemoglobin je bílkovina nacházející se uvnitř červených krvinek a je zodpovědná za přenos kyslíku do organismu a za odstraňování kysličníku uhličitého z těla. Ke změření množství hemoglobinu nacházejícímu se v červených krvinkách musí být krvinka „rozbitá“ a hemoglobin oddělen. Pak množství hemoglobinu přítomné ve stanoveném objemu krve je ověřováno chemicky nebo podle intenzity barvy. Normálně každých 100 ml krve od greyhounda by mělo obsahovat přibližně 18 – 20 gramů hemoglobinu. Hodnoty hemoglobinu u dostihových i vysloužilých greyhoundů jsou vyšší než hodnoty naměřené u jiných plemen psů. Vysoká hodnota hemoglobinu zajišťuje i maximální výkon díky hojnému zásobování svalů i mozku kyslíkem v okamžiku, kdy je to nejvíce potřeba. Úroveň Hgb pod 180g / 1 L v krvi znamená, že dochází ke snížení přívodu kyslíku do mozku a svalů a to následně i snižuje množství vynaložené energie potřebné k výkonu. (Zvláště, jedná-li se o výdrž a určitou vytrvalost ve výkonu.) Dosti často prvotní rychlost (mezi 180-270 m) je stále neovlivněna, dokonce i když úroveň Hgb je nižší než 160 g / 1 L. Ale když pak nastává únava, začne klesat i výkon greyhounda. Trenér psa si může všimnout, že dásně a oční membrány u zdravého zdatného greyhounda jsou sytě růžově zbarvené. Tato zdravě růžová barva je výsledkem dobrého krevního zásobování a dobré zásobování krví znamená i normální úroveň Hgb v krvi.

Protože Hgb způsobuje červenou barvu krve, tak to následně znamená i to, že greyhound s nižší úrovní Hgb v krvi bude mít sklon mít bledé až bílé dásně. To se běžně nachází u psů, kteří jsou silně napadeni parazity. Greyhound s nízkou hladinou Hgb není po výkonu pouze více vyčerpaný, ale také se mnohem déle vzpamatovává z únavy po dostihu. Takže, jestliže někdo má greyhounda, který je vyčerpaný a unavený již po 270- 360 m a po doběhu se celý třese, těžce oddychuje delší dobu než jiní greyhoundi a jehož dásně jsou světlejší než je běžný průměr, je to tím, že má nižší hladinu Hgb v krvi. V takovém případě celkové vyšetření krve může poskytnout potřebné informace. Greyhoundi, kteří mají nízkou hladinu Hgb, potřebují dostat ve stravě přiměřené množství aminokyselin, dodávat železo, vit. B12 a B komplex. Vše lze dodávat do těla jak orálně tak injekčně.

Test na stanovení % podílu buněk v celkovém množství krve = PCV (Packet cell volume – hematokrit je poměr mezi objemem buněk v krvi, hlavně erytrocytů a celkovým objemem krve. Stanovuje se centrifugací nesrážlivé krve.)

Na tento test se použije nesrážlivá krev odebraná do zkumavky s přídavkem antikoagulantu, pak je vložena do centrifugy, která se roztočí na 10 000 otáček/min po dobu 5 minut. Výsledek je, že dochází k usazování červených krvinek, leukocytů a krevních destiček podle hustoty. Protože červených krvinek je nejvíce (krevních destiček a leukocytů je zanedbatelné množství), hodnota hematokrytu závisí na poměru červených krvinek a krevní plazmy. Bílé krvinky jsou lehčí a usadí se v malé vrstvě nad červenými krvinkami a nad vším pak je vyčištěná krevní plasma. Srovnáme-li délku sloupce červených krvinek s délkou celkového sloupce krve, dozvíme se rychle procentuelní objem červených krvinek z celkového objemu krve.

Jestliže A=délka sloupce s plasmou, B=délka sloupce s bílými krvinkami, C=délka sloupce s červenými krvinkami ==> Pak délka C : délce (A + B + C) x 100 = PCV (%)
Výsledek je rychlý a dosti přesný odhad množství červených a bílých krvinek obsažených v krvi v %.

Získáme tedy v procentech rychlý a dosti přesný odhad množství červených a bílých krvinek obsažených v krvi. U greyhoundů je v pořádku výsledek 58% - 60%. Tyto hodnoty jsou vyšší než u ostatních plemen psů. Úroveň nižší než 58% naznačuje určitý stupeň anemie. Projevuje se to špatnou výkonností, časnou únavou, zpomaleným dlouhotrvajícím zotavováním z běhání. Nevýrazná výkonnost může mít za příčinu snížený počet červených krvinek. Když PCV klesne pod 50% a níže, začne se projevovat celková únava, nechuť k jídlu, snížený zájem o práci a celkový stav naznačuje, že je něco v nepořádku. Srst je suchá, podřadná, rozježená. Kůže má nedostatek tonu, ztrácí elasticitu. Na druhé straně, když je PCV příliš vysoké, tak ve vztahu k výkonu může být stav stejně vážný. Je-li PCV přes 65% tak to znamená, že červených krvinek je příliš mnoho a krev je následkem toho příliš hustá a tělo má problém jí přečerpávat. Konzistence krve je jako řídké bláto a srdce má problém dostat krev skrz tenké kapiláry do tkání a svalů. Výkon se proto snižuje nedostatkem kyslíku ve svalech a v mozku. Efektivita práce je značně snížena. Jestliže PCV naroste z nějakého důvodu až k 80%, greyhound pravděpodobně zemře. Je to jedna ze situací, že greyhound běží dostih, náhle dostane kolaps a na místě je mrtev.

Bezproblémové PCV% tedy závisí na tom, mít správný počet a velikost červených krvinek. Ke zniku červených krvinek v kostní dřeni je třeba mít v organismu základní látky pro produkci hemoglobinu. Jsou to vitamin B12, B komplex, kyselina listová a proteiny.

Pro představu lze uvést, že každá injekce s 500mg vit. B12, 30mg kyseliny listové a 2ml B komplexu vede k růstu PCV o 2 %. (Je to založeno na klinických zkušenostech, dávka se má rozdělit v průběhu 3 dnů na 4 injekce.)

Celkový počet červených krvinek (Red Blood Cell Counts)
Hematokritem lze změřit % červených krvinek v krvi, někdy si však přejeme znát aktuální počet červených krvinek.

Toho se dosáhne počítáním buněk v přesně předem daném množství krve. Maximální počet produkce červených krvinek je okolo 10 – 11 milionů v 1 ml. Počet červených krvinek pod 8 milionů je spojován s anemií. To znamená, že PCV% a HGb jsou též na nízké úrovni. Počet nad 13 milionů bude rovněž mít zvýšené PCV% a Hgb.

Celkový počet bílých krvinek (Total White Blood Cell Counts)
Bílé krvinky se počítají pod mikroskopem v malém stanoveném objemu krve ve většině veterinárních klinik. V komerčních nebo vědeckých laboratořích jsou počítány specielním přístrojem, který počítá jak bílé tak červené krvinky. Chceme-li počítat bílé krvinky, pak se speciálním roztokem bílé krvinky odstraní. Jedná se o to, že je potřeba předejít záměně 2 typů buněk – počítá-li krvinky přístroj.

Obvyklá hladina bílých krvinek u greyhoundů , kteří jsou v dobré dostihové kondici je od 3 500 – 4 500 bílých krvinek / 1 ml krve. Je to poněkud v kontrastu k normálním hodnotám u netrénovaných psů. Veterinární kliniky se shodují ve zjištění, že u greyhoundů ve vrcholové kondici je vždy tendence mít nižší hodnoty bílých krvinek. Je opakovaně odpozorováno, že když se zlepšuje fyzická kondice, počet bílých krvinek padá níže než je normální stav. Někteří greyhoundi ve špičkové formě měli pouze 3 500 bílých krvinek v 1ml krve, to je také důvod proč sportovci (jak lidští tak zvířecí) jsou v době formy náchylní k infekcím.

Zvýšení množství bílých krvinek je spojováno s infekcí nebo nádorem kostní dřeně nebo lymfatických žláz. (U dospívajících psích atletů je neobvyklé nalézt nádor, více se tato situace týká starších psů). Takže vysoký počet bílých krvinek je v první řadě signálem infekčního onemocnění. Avšak nelze přesně určit, kde se výchozí infekce nachází. Někdy může být místo infekce nalezeno klinickým vyšetřením (mandle, plíce, střeva), v ostatních případech musí být provedeno více testů zároveň s vyšetřením moče a stolice. Někdy se řada vyšetření může ukázat jako příliš drahá nebo vyšetření může zabrat příliš dlouhou dobu. Trenéři v této situaci pak volí antibiotika, chtějí co nejrychleji vrátit greyhounda do plné výkonnosti.

Diferenciál počtu bílých krvinek (Differential White Blood Cel Counts)
Když je znám celkový počet bílých krvinek, mohou veterináři také chtít vědět, kolik je různých druhů bílých krvinek. Jsou to neutrolily, lymfocyty, monocyty, eosinofily a bazofily.

U zdravého zdatného greyhounda jsou neutrofily a lymfocyty v poměru 2:1 nebo velice blízko tohoto poměru. Je to v průměru asi 2000 až 2500 neutrofilů a 1000 až 1500 lymfocytů. Jestliže poměr neutrofilů k leukocytům je vyšší a celkový počet bílých krvinek je nad normálem, potom dotyčný může mít někde v organismu akutní infekci.

Příklad č.1
Celkový počet bílých krvinek = 8000, Neutrofily = 6000, Lymfocyty = 1500, Monocyty a eozinofily = 500 ==>V tomto případě je vysoký celkový počet bílých krvinek, které indikují infekci. Poměr neutrofilů k lymfocytům je vyšší než 2:1 (6000:1500 to je poměr 4:1), jedná se tedy o akutní infekci.

Jestliže celkový počet bílých krvinek je vyšší než normálně a neutrofily k lymfocytům jsou v poměru 2:1 nebo nižším, jedná se o chronickou infekci.

Příklad č.2
Celkový počet bílých krvinek = 8000, Neutrofily = 4000, Lymfocyty = 3000, Monocyty a eozinofily = 1000 ==> U greyhounda v příkladu č.2 je dlouhodobě pokračující chronická infekce, trvající pravděpodobně týdny až měsíce.Greyhound na to reaguje produkcí protilátek lymfocyty pro boj s viry nebo bakteriemi.

Vysoká úroveň monocytů a eozinofilů je projevem aktivity těchto buněk, které odklízí produkty infekce a to znamená, že již nad infekcí vítězí.

Příklad č.3
Celkový počet bílých krvinek = 4000, Neutrofily = 3000, Lymfocyty = 750, Monocyty = 150, Eozinofily = 0 ==>V tomto příkladu je počet bílých krvinek v normálním rozsahu, ale poměr počtu neutrofilů k lymfocytům je vyšší než 2.:1 a počet eozinofilů se blíží k nule.

V tomto příkladě se jedná buď o to, že:

  1. Na greyhounda působí nějaký stres jako například nadbytek práce – časté tréninky a běhy, příliš chladno nebo příliš horko v místě, kde je greyhound ubytován, nebo je vystrašený od spolubydlících psů nebo některými dalšími faktory.
  2. Greyhound je léčen kortikoidy a k tomu se může přidat ještě další stress.

V případě, že greyhound nedostává žádné kortikoidy a příčina je jenom ve stressu, pak je třeba se podívat na to, co je příčinou stressu. Musí se projít jak tréninkový program, tak i personál, který se o psa stará. Greyhound musí odpočívat až do zotavení. Když se pak poprvé vrací po delším odpočinku, musí se dávat bedlivý pozor, aby nenastaly problémy se svaly a aby se vše nevrátilo. Znamená to, že greyhound bude běhat časté, krátké, rozložené běhy po dobu 2-3 týdnů a mezi tím bude stále odpočívat. Program má být založen po dobu 14 dnů na kratších procházkách cca 5 km denně nebo se může opatrně vyběhat v ohradě.

Celkový nízký počet bílých krvinek se často vidí u zdatného a zdravého greyhounda ale u greyhounda, který není zdatný a je unavený nám takovýto výsledek ukazuje na akutní virovou infekci. V tomto případě je třeba léčba.

Vysoký počet eozinofilů je u jinak zdravého greyhounda třeba spojovat s následujícím:

  1. Greyhound se nadýchal alergenních částic z prachu na lůžku, nebo na trávě pylů. Mohou mu slzet oči, kapat mu z nosu, kýchat, kašlat nebo mít zvýšenou teplotu.
  2. Greyhound má kontaktní dermatitidu např. z mýdla, šamponů, pokrývek, podložek na spaní, mazání a aseptických prostředků používaných na úklid a podobně. U greyhounda se může objevit svědění a záškuby kůže když se kartáčuje, pes se drbe, otírá se hlavou a dře se o zeď.
  3. Přijímání alergických látek v potravě jako je zelenina, maso koní, ovcí a koz, bílého chleba, kvasnic a podobně. Greyhound může mít i řídkou stolici, silný hlenový film pokrývající trus a nebo příležitostně i krev ve stolici.
  4. Greyhound má v sobě migrující larvy parazitů, specielně měchovců.

V souhrnu greyhoundi s vysokým počtem eozinofilů musí mít odstraněny původce alergických reakcí, musí být řádně zbaven parazitů a to včas, protože pak začne klesat i celková odolnost zvířete.

Kdy se má nabírat krev na krevní test?
Chce-li trenér nebo majitel psa zjistit vnitřní stav zvířete nebo potvrdit podezření, že není vše pořádku (např. infekce, stress, alergie atd.), je důležité odebrat vzorek krve. Nesmí se však zapomenout, že chci-li mít co nejpřesnější výsledky, tak musí odběr proběhnout ve správný okamžik.

  1. 3 dny následující po běhu nebo dostihu, který byl přes 300m dlouhý. Po takovém běhu je u mnohých greyhoundů nižší PCV, Hgb aRBCs (počet červených krvinek). Změna je přechodná a vše se vrátí k normálu do 4 dnů.
  2. V průběhu osmi hodin po jídle. Zažívání vede ke zhušťování krve a dává to nepravdivě vysoké PCV, Hgb, RBCs, WBC (bílé krvinky –white blood cells) a celkové hodnoty proteinů.
  3. Někteří greyhoundi, když dorazí na dráhu nebo na veterinární kliniku, jsou velmi rozrušení. A to opět vede k tomu, že budou mít falešně vysoké RBC, PCV a Hgb. Je to z toho důvodu, že při rozrušení dochází ke kontrakcím sleziny a tím i uvolnění červených krvinek do oběhu.
  4. Další případ, kdy se smí provádět odběr krve až po 48hodinách je tehdy, když pes před tím dostal injekci železa a vit. B12. Opět výsledek dává falešně vysoký počet RBC, PCV a Hgb po dobu cca 2-3 dny.
  5. Dehydratace – je-li prokázána sníženým kožním tonem, pomalým návratem kůže po jejím nadzvednutím a opětným povolením – to ukazuje, že chybí tekutiny v těle od 2-8%. V takových případech krev také bude mít nedostatek tekutin a osmolalita krve také nebude pořádku. PCV, Hgb, RBC a WBC – všechny tyto výsledky budou falešně vysoké. Za normální situace by se například zjistila anemie, ale při zahuštění krve z důvodu ztráty tekutin se to nezjistí.

(Normální výsledky krevních testů budou uvedeny na konci textu v tabulce.)

Ke správnému vyhodnocení odběru krve, to znamená, přeji-li si vysokou přesnost výsledku, je dobré vyplnit pro veterináře následující dotazník.
(Pozn. překl. – ještě nikdy jsem se v českých veterinárních ordinacích nesetkala s jakýmkoliv následujícím dotazem.)

  1. Přesná doba posledního jídla psa
  2. Bylo to velké nebo malé jídlo?
  3. Bere greyhound nějaké léky kromě běžných vitaminů, elektrolytů, minerálních doplňků?
  4. Obdržel greyhound nějaké injekce železa nebo vitaminů během minulých 7 dnů? Jestliže ano, co, jakou dávku a jak často?
  5. Obdržel greyhound nějaké injekce na svalové zranění, poraněné končetiny, vykloubený prst nebo jiné zranění z dostihů v posledních 7 dnech? Jestliže ano, jaký typ zranění to byl a jaké dostal léky?
  6. Je greyhound, který dnes dorazil na naši kliniku, unavený z cesty, přehnaně neklidný, rozrušený?
  7. Projevují se u greyhounda nějaké příznaky dehydratace (pozitivní kožní test na bedrech, žízeň)? Hodně pije? Kolik? Jak často? Kašle? Má teď nebo až dva dny zpět průjem?
  8. Byl u greyhounda v poslední době vyšetřovaný nebo nalezený nějaký typ infekce? Trpí výtokem? Jestliže ano, napište příznaky případně diagnózu.
  9. Jaký pohybový režim měl greyhound v posledních 48 hodinách? Měl volné běhání, trénink, účastnil se dostihů? Jak dlouhý dostih to byl, případně kolik pes řízeně trénoval?


Plazma – elektrolyty a další součásti plazmy

Předchozí pojednání se soustřeďovalo na buněčnou část krve. Následující část bude zaměřena na zbývající komponenty krve, výslovně na plazmu, bílkoviny, elektrolyty, minerály, enzymy, živiny, vitaminy a odpadní produkty.

Plazma je hlavně voda, ve které jsou rozpuštěné tisíce různých chemických látek. Celé tělo greyhounda je složeno z 60 a více % vody, je to závislé na množství tuku. (Vyšší obsah tuku má za následek menší % vody v poměru k celkové váze těla.) Z celkového množství vody je přibližně 70% obsaženo v milionech buněk, které tvoří tělo greyhounda. Nazývá se vnitrobuněčná (intracelulární) tekutina. Zbylá voda je obsažena primárně v krvi (zcela přesně v plazmě) a v roztocích, které obklopují každou buňku, jedná se o mimobuněčnou (extracelulární) tekutinu. Voda, některé elektrolyty, živiny, vitaminy a odpadní produkty se pohybují volně tam a zpět mezi vnitrobuněčnými a mimobuněčnými roztoky. Takže v některých případech je složení obou roztoků stejné. Avšak některé složky se nachází převážně ve vnitrobuněčné tekutině a některé pouze v krevní plasmě. Rozdíly jsou hlavně v koncentracích elektrolytů, proteinů a některých enzymů.

Tato rozdílná distribuce komponent plazmy je základem funkce buněk, která závisí na přesunu elektrolytů z venkovního prostoru do buněk. A to je i signál pro kontrakci svalové buňky, které rozhýbá kosterní aparát a následně i celého greyhounda.

Venkovní prostor – mimobuněčný vnitřní prostor - vnitrobuněčný

Popis k diagramu:
Diagram buněk s vnitrobuněčnou a mimobuněčnou iontovou koncentrací (mEq/L)

Můžeme vidět více sodíku (Na+) a chloridů (Cl-) a uhličitanu sodného v mimobuněčném prostoru buněk a více draslíku (K+) a elektronegativních proteinů (anionů) uvnitř buněk.

Tělesné soli, které jsou rozpuštěné ve vodě, se stávají nabitými částicemi nazývanými ionty nebo elektrolyty. Např. běžná kuchyňská sůl, NaCl je přítomna v těle greyhounda, ale ne jako sůl. Rozloží se ve vodě a změní se na pozitivní iont Na+ a na negativní částici chloridu Cl-. Pozitivní ionty se nazývají kationy a negativní ionty aniony. Významnými elektrolyty neboli ionty v těle jsou Na+ (sodík), K+ (draslík), Cl- (chlorid), HCO3- (uhličitan sodný ), PO43-= (fosforečnan), Ca2+(vápník) a Mg2+ (magnesium). U iontů je uvedeno + a – což ukazuje počet elektrických změn iontů.

K porozumění jedné z hlavních funkcí elektrolytů je třeba se dozvědět něco o tom, co se stane se základní jednotkou těla – buňkou. Diagram nám ukazuje, že jsou nestejné poměry elektrolytů uvnitř buňky ve srovnání s elektrolyty nacházejícími se mimo buňku, do čehož je zahrnuta i plazma. Nejdůležitější je vysoká koncentrace draslíku a nízká koncentrace sodíku uvnitř buňky. Naproti tomu mimobuněčný roztok má vyšší koncentraci sodíku a nízkou koncentraci draslíku. Mluvíme nyní o koncentraci těchto 2 elektrolytů, která primárně podmiňuje způsob práce buněk. Buňky mají malé otvory – póry ve svých membránách (obalové blány buněk)a ty dovolí draslíku dostávat se dovnitř buňky a ven, ale nedovolí sodíku se příliš snadno dostat do buňky. Skutečnost, že tam je metabolická pumpa, terá vyloučí vlášť sodík, který se chce dostat do buňky malými póry. Konečný výsledek celé této nerovné distribuce iontů je, že membrána buněk se změní jako akumulátor s negativním nábojem uvnitř buňky a pozitivním nábojem zvenku membrány. Když je třeba hýbat svalem, po nervech cestují elektrické impulzy a uvolní chemické neurotransmitery na povrchu svalových buněk. Neurotransmiter převrátí elektrický náboj na svalových buňkách, což umožní řadu biochemických reakcí a to umožní svalové buňce se stáhnout. A to je počátek požadovaného pohybu. Svalové buňky, nervové buňky a buňky ve žlázách produkujících hormony – všechny pracují na stejném principu. Nastane-li nerovnováha množství elektrolytů v těle, tělesný systém začne chybovat.

Tělo má mnoho mechanizmů, které udržují elektrolyty a proteiny v řádné koncentraci uvnitř a mimo buněk. Nejdůležitějším orgánem pro udržování rovnováhy jsou ledviny, které regulují vylučování nebo zadržování elektrolytů neboli iontů v mimobuněčných tekutinách. Když potravní nebo tělní úrovně elektrolytů jsou nízké, ledviny zadržují a chrání tyto elektrolyty. Opačně, jestliže jednotlivé elektrolyty jsou zrovna ve vysokých koncentracích, ledviny pracují na jejich odstranění močí.

Ledviny mohou také chybovat. Např. když greyhound běží těžký dostih tak svalové buňky vypouštějí více draslíku do mimobuněčného roztoku včetně plazmy. Ledviny poznají tento draslík v krevním roztoku, filtrují jej a vylučují do moče. Při následném odpočinku pak musí greyhound draslík získat zpět ve stravě. Můžeme ho podávat v potravním doplňku, je-li pes v tréninku tak denně.(dávkování: čtvrt čajové lžičky chloridu draselného neboli jedlé sody případně 1-2 tablety (1 tableta je 600mg).

O elektrolytech a jejich funkcích lze popsat stránky, ale v tomto textu se hlavně zabýváme vztahem těchto látek k celkovému zdraví a fyzické kondici greyhounda. Takže následně budou hlavně uvedeny nejkritičtější faktory týkající se elektrolytů u dostihových greyhoundů.

Elektrolyty plazmy lze změřit odběrem vzorku krve a jejím vyšetřením v klinické laboratoři. Stav elektrolytů uvnitř buněk však měřit nelze. Můžeme však získat údaje o koncentraci elektrolytů z moče. Nejčastěji se ale hodnoty získávají z krevního vzorku. Normální krevní koncentrace hlavních prvků budou uvedeny v tabulce na konci textu.

Draslík – odchylky
Hladina draslíku (K+) v těle je snížena v následujících případech:

  1. V průběhu a po silné zátěži.
  2. Působí-li na greyhounda nadměrný stress vyplývající z nadměrného množství kortikoidů.
  3. Při zrychleném dýchání dochází k vyššímu vylučování kysličníku uhličitého vydechováním do vzduchu, snižuje se útlumová schopnost krve (pufrační kapacita) a tím se i zvyšuje pH a následkem toho ledviny začnou vylučovat více draslíku.
  4. Při onemocnění nazývaném diabetes incipidus (water diabetes – vzniká nedostatkem hormonu hypofýzy vazopresinu, nebo v druhém případě nedostatkem ADH-adenotropniho hormonu) – elektrolyty se ztrácí močí, protože je vysoká produkce moče.
  5. Při průjmových onemocněních.

Nadbytek K+ v krvi může být příčinou svalové slabosti a chvění, depresí, selhávání srdce. Může nejčastěji nastat při rabdomyolýze (metabolická acidóza), kdy svalové buňky prasknou a uvolní vysoké množství vnitrobuněčného K+ nebo jako výsledek selhávání ledvin, kdy ledviny nevylučují přiměřené množství. Také tato situace může nastat při nadměrně vysokém množství potravních doplňků s K+.

Sodík /Na+ a chlorid (Cl-)
Toto jsou hlavní elektrolyty v mimobuněčných roztocích včetně plazmy. Jsou úzce propojeny s vodou. Když je greyhound dehydratován, dojde k vyšší koncentraci Na+ a Cl- a to dává signál mozku k produkci antidiuretického hormonu a následkem toho ledviny zadržují více vody. Ledviny mají také svojí kontrolu na vyvažování vody s elektrolyty v ní obsaženými. Je-li greyhound dehydratován, dojde ke snížení objemu krve protékající ledvinami. Speciální buňky v ledvinách to registrují a výsledkem je šetření. Když ledviny zadržují sodík před vyměšováním, tak tím brání i vylučování vody, ve které je se sodík obsažen. Celkový efekt spolupráce mozku a ledvin je, že dehydratovaný greyhound je chráněn před vylučováním vody, které má nedostatek. Zároveň jsou aktivována žízňová centra v mozku, ta říkají greyhoundovi, že musí více pít. Může se však i stát, že schopnost udržování rovnováhy příjmu vody a výdeje je narušena v důsledku nějakého onemocnění.

Sodíkový deficit nastává, když pes zvrací nebo má průjem, má nemocné ledviny nebo vyčerpané nadledvinky. Klinické příznaky jsou vidět na stavu greyhounda, je slabý, dehydratovaný, má snížené vylučování moče, zvýšený tep a nízký krevní tlak. Chloridový metabolismus je propojen se sodíkem, takže stejné klinické příznaky, jako jsou uvedeny pro nedostatek sodíku, nastanou i při deficitu chloridu.

Vápník (Ca+)
Vápník je velice důležitým elektrolytem ve svalových a nervových funkcích, stejně tak je důležitou součástí kostí. Nedostatek vápníku se nejprve projeví ve funkcích svalů. Nízká hladina vápníku špatně přenáší nervový signál a nervy jsou přecitlivější a velmi podléhají dráždění. Dalšími projevy jsou křeče a záškuby. Faktory regulující vápníkovou hladinu v těle jsou dosti složité a přesahují rozsah tohoto textu. Štěstí je, že akutní vápníkový deficit je ojedinělý s výjimkou feny v laktaci – eklampsie – (mléčná horečka). Projevuje se těhotenskými křečemi a ochrnutím dělohy. S vápníkem lze též spojovat kostní problémy.

Nejdůležitějším faktem týkajícím se vápníku je to, že je rozhodující pro řádný vývoj kostí. Nejedná se pouze o potřebu určitého množství, ale musí být ve správném poměru s dalším kostním důležitým minerálem – fosforem. Pro greyhounda ve vývoji je třeba vědět, že se musí doplňovat v poměru: Vápník 1,2-2 ku jednomu dílu fosforu. Doplňování je podstatné při větším příjmu masa v potravě, též při zlomeninách a potřebě opravit poškozené kosti.

Uhličitan sodný (jedlá soda – HCO3=)
Tělo má určité pH neboli acidobazickou rovnováhu v krvi, je to tehdy, když jsou všechny tělesné funkce v pořádku. Pro život je tato rovnováha velmi důležitá a tak se tělo pomocí různých mechanizmů snaží ji udržovat. Optimální stav je 7,4 +/- 0,5 pH. Toto pH je měřítkem množství vodíkových iontů v roztoku. Nadměrné množství vodíkových iontů vede ke zvyšování kyselost a naopak při sníženém množství iontů směřuje pH k zásaditosti, tzn. pH>8.

HCO3= je jednou z důležitých ochranných látek. Působí tak, že ovlivňuje jak kyselost, tak zásaditost a to vždy směrem k normálnímu pH v těle. Když greyhound běží dostih, jeho svalové buňky využívají glukózu pro energii potřebnou k provedení svalového stahu. Za podmínek krátkého závodu se glukóza ve svalových buňkách v průběhu výkonu mění na kyselinu mléčnou (laktáty). Ochranné látky obsažené v krvi ji neutralizují, jak uvnitř tak zvenku buněk. Výsledek je, že nenastane významně nižší pH systému a nemělo by ani dojít k poškození buněk. Studie sprinterského výkonu u greyhoundů ukazuje, že nastane přibližně 15 násobný nárůst krevních laktátů a sedmi násobný nárůst svalových laktátů, vrcholná úroveň laktátů je 5 minut po 400m běhu. V tento okamžik krevní pH je lehce pod 7,1. (to je acidita) Už 30 minut po doběhu se hodnoty vrací k normálu. Netrénovaný greyhound, který běží příliš rychle a příliš daleko, může produkovat příliš mnoho kyseliny mléčné a následkem toho pak nastane situace, že vyrovnávací systém nedokáže toto množství zpracovat a výsledek je rabdomyolýza neboli metabolická acidóza.

Nedostatek uhličitanu sodného (bikarbonátu) se projevuje u závodních greyhoundů nadměrným lapáním po dechu. V těle je bikarbonát v rovnováze neboli vyrovnaný s kysličníkem uhličitým. Při dýchání se kysličník uhličitý uvolňuje, v krvi klesá jeho hladina a pH roste. (respirační alkalóza) To uvede do pohybu činnost ledvin a ty začnou účinně vylučovat část bikarbonátů. Greyhound, který jde do dostihu se slabou kondicí, bude mít nižší vyrovnávací kapacitu kyseliny mléčné, která je produkována svaly při běhu a bude více náchylný ke vzniku metabolické acidózy (rabdomyolýza). Greyhound, u kterého dochází k velikému rozrušení před dostihem, může dostávat půl čajové lžičky jedlé sody jedenkrát denně. Je to zvláště vhodné u greyhoundů, kteří mají zrychlené dýchání ze stressu před dostihem při umístění v kennelové separaci. (Doporučuje se podat před umístěním do kennelu.) (Poznámka: Uvedené množství není stejné bikarbonátové zatížení, jaké se vyskytuje u koňských dostihů v souvislosti s mléčnými kokteily podávanými před dostihem. Tato aktivita se později dostala pod kontrolu nadřízených dostihových orgánů a na mnoha místech je již zakázána. Množství bikarbonátů v tomto případě vysoce převyšuje množství zde doporučované pro greyhoundy):

  1. Jeden šálek vody s malým množstvím mléka, přidává se kvůli ochucení
  2. Dvě čajové lžičky glukózy
  3. Jedna čajová lžička vyváženého elektrolytového doplňku (nejlépe vytvořeného přímo pro greyhoundy)
  4. Půl čajové lžičky jedlé sody (bikarbonátu)

V krvi se nalézá další množství látek důležitých svojí funkcí pro greyhounda a lze je změřit necháme-li si udělat krevní profil i s chemickým rozborem. Jedním z těchto vyšetření je zjišťování krevních proteinů.

  1. Albumin potřebný pro údržbu osmotického tlaku, udržuje tekutinu v cévách
  2. Gamaglobuliny – protilátky, které jsou důležitou součástí imunitního systému.
  3. Proteiny potřebné pro srážení krve
  4. Rozmanité další proteiny a enzymy mající stovky funkcí v tělesných buňkách.

V krevním profilu se měří množství uvedených proteinů. Na měření se používá přístroj refraktometr (zjišťuje plazmové proteiny).

Normální hodnoty udávané pro greyhoundy budou uvedeny v tabulce na konci článku. Hodnoty plazmových proteinů jsou nižší než u jiných plemen psů.

Význam vyšetření kompletního krevního profilu pro trenéra nebo majitele psa je v možnosti pomoci určit co nejpřesněji poškození vnitřních orgánů, jako je poškození jater, ledvin, slinivky břišní atd., v případě, že je greyhound nemocný. Krevní sérum je často užíváno k určování biochemických hodnot. Serum je čistá tekutina, která se oddělí z krve při vysrážení červených a bílých krvinek koagulačním proteinem, trombin (vysrážená krev) se pak oddělí odstředěním. Některé enzymy se uvolňují z tělesných orgánů při jejich onemocnění nebo poškození. Jiné, jako kreatinfosfát, jsou více specifické pro jednotlivé orgány, v tomto případě svaly. Některé laboratoře mohou měřit i několik forem jednotlivých krevních enzymů, tj., izoenzymy kinázy kreatinu, určit, který typ svalu tyto enzymy uvolňuje. Jsou-li játra nebo ledviny nemocné, hromadí se některé škodliviny v krvi. Dusík z močoviny a žlučové kyseliny jsou toho příkladem. Hladina specifických hormonů a vitaminů se také může měřit. Je-li třeba, jsou vhodné speciální testy z klinických laboratoří nebo od veterinářů. Veterinář pak by měl vědět jak interpretovat výsledky z vyšetření krevního profilu, je nejlepším zdrojem specifických informací jako např. kdy nabrat krev na test a co znamenají nalezené hodnoty pro individuálního greyhounda.

Biochemické parametry
Proteiny
V krvi se v první řadě nachází mnoho proteinů produkovaných játry. Zahrnují proteiny, které v krvi přenáší další molekuly, dále proteiny potřebné ke srážení krve a proteiny sloužící jako enzymy. Ve vyšetření krve jsou proteiny obvykle měřeny jako celkové proteiny (když krev byla nabraná s antikoagulanty) nebo sérové proteiny (když krev byla nabrána a ponechána se srazit). Hodnoty sérových proteinů jsou lehce nižší než celkové proteinové hodnoty, protože chybí dříve uvedené faktory srážející krev.

V krevním profilu se nalézají dva druhy bílkovin. Albumin je vazebným proteinem pro hormony, aminokyseliny, vitaminy, mastné kyseliny a další, ale stejně tak i hlavním faktorem udržujícím rovnováhu tekutin mezi krevními cévami a tkáněmi (osmotický tlak). Sérové globuliny jsou další proteiny a zahrnují mnoho různých proteinů včetně gama globulinů, které jsou proteiny imunitními. Je důležité vědět, že greyhoundi mají nižší proteinové a globulinové hodnoty ve srovnání s jinými plemeny psů. Zvýšené hodnoty sérových globulinů u greyhoundů jsou normálními hodnotami u nechrtích plemen.

Dusík močoviny v krvi (Blood Urea Nitrogen – BUN)
Močovina vzniká v jaterních buňkách jako odpadní látka, pomocí které se vylučuje z těla nadbytečný dusík. Během močovinového cyklu je štěpena aminokyselina arginin na močovinu a ornitin. Močovina je močí vyloučena z těla a ornitin je znovu použit při syntéze argininu. Měření BUN v krvi je jedním z tradičních způsobů zjišťování funkce ledvin, speciálně glomerulární filtrace. Výsledek je však také ovlivněn poměrem produkce močoviny játry a méně funkčních jaterních buněk může mít následek snížení BUN.

Kreatinin
Je cyklická dusíkatá organická látka. Vzniká ve svalech jako konečný produkt degradace kreatinfosfátu, který je energetickou rezervou pro svalový stah. Jeho množství v organizmu je přímo úměrné množství svalové hmoty. Kromě endogenní syntézy se kreatinin dostává do organizmu také potravou. Vylučován je převážně ledvinami, do moče přechází glomerulární filtrací a tubulární sekrecí, zpět do krve se nevstřebává. Denní exkrece kreatininu je pro daného jedince konstantní, závisí na množství svalové hmoty, stravě a funkci ledvin.

Alanin-aminotransferáza (ALT)
Je enzym, nejhojněji se vyskytuje v játrech, kde se účastní metabolizmu bílkovin (a aminokyselin). Menší množství se nachází v ledvinách a ve svalech. Za běžných podmínek je hladina ALT nízká, avšak při poškození jater se zvýší a nemoc je možno rozpoznat dříve, než se objeví další příznaky (žloutenka apod.). Při zpracovávání bílkovin (a aminokyselin) se odehrává důležitý proces – transaminace. Transaminace je katalyzovaná enzymy, které se nazývají transaminázy nebo aminotransferázy. Působí vzájemnou přeměnu dvojice aminokyselin a ketokyselin. Právě ALT přenáší aminoskupinu z aminoskupiny alaninu na alfa-ketoglutarovou kyselinu za tvorby kyseliny glutamové a pyrohroznové.

Vyšetření se provádí při podezření na poškození jater. Výchylky hodnot: nadměrně zvýšené hodnoty jsou projevem infekce, mírně zvýšené hodnoty ukazují na cirhózu nebo karcinom. Je dobré výsledky porovnat i s dalšími hodnotami biochemického vyšetření.

Asparát aminotransferázy (dříve glutamové sérum – AST)
AST je enzym, který se nachází ve vysokých koncentracích jak v játrech tak v příčně pruhovaných kostních svalech. Při vzrůstu AST v séru je třeba rozlišovat mezi poškozením dvou druhů tkání. Musí se změřit i další enzymy ALT a kreatinkináza, protože jejich nárůst může prozradit svalové zranění a nemusí znamenat poškození jater. (Další použití tohoto testu je při identifikaci hepatitidy a cirhózy jater.)

Kreatikináza (CK)
Kreatinkináza je enzym, který se nachází ve vysokých koncentracích především v kosterním svalstvu, v srdečním svalu a v mozku. V buňkách kosterních svalů a srdce se CK uplatňuje hlavně při svalovém stahu. Malé množství CK v krvi je normální a pochází hlavně ze svalů. CK z mozku téměř nikdy do krve nepřechází. Aktivita CK v krvi vzrůstá zejména při poškození kosterního nebo srdečního svalu.

U různých druhů izoenzymů lze zjistit, který zdroj měl za následek zvýšené hodnoty CK, u greyhoundů nejčastěji pochází z buněk svalové tkáně. Malé zvýšení CK je následkem malého zranění nebo intramuskulární injekce, takže pouze velký vzrůst CK je považován za signifikantní ve vztahu k vzniku svalového zranění. Protože v séru se CK vyskytuje pouze krátkou dobu a do 24 hodin zvýšené hodnoty padají opět k normálu. AST – další důležitý svalový enzym stoupá v séru pomaleji, vrchol má 30 hodin po zranění a klesá zpět k normálu v rozpětí 72 hodin. Vzestup CK sámotného, bez vzestupu AST označuje velmi nedávné svalové zranění, roste-li AST bez souběžného vzestupu CK, ukazuje to na zranění přibližně před dvěma dny.

Laktic dehydrogenáza (Lactic Dehydrogenace – LDH)
Je to enzym, který se nalézá v mnohých buňkách těla a zranění těchto buněk má následek vzrůst LDH v séru. Je to nespecifické pro danou tkáň, a proto to není enzym užitečný pro diagnostické účely. Jeho vzrůst pouze indikuje, že některé tkáně v těle jsou poškozeny.

Amyláza
Je to enzym, který zajišťuje štěpení škrobu na jednodušší cukry. Amyláza patří mezi hydrolázy, je prvním enzymem, který byl nalezen a izolován pod názvem diastáza. Jsou 3 typy amylázy. Amylázu produkuje také slinivka břišní, má vliv na dalším štěpení cukrů. Amylázy alfa a beta pracují v souladu a rozkládají obilný škrob na dextrin a na jednodušší cukry, např. maltózu. U greyhounda je produkována ve slinivce a částečně i ve střevech. Při zranění pankreasu nebo střev stoupá hladina amylázy, přibližně 60% psů s ledvinovým poškozením vykazují vzrůst hladiny amylázy. Nádor nebo jaterní poškození též vede k vzrůstu hladiny tohoto enzymu v séru.

Lipáza
Lipáza u greyhounda je přítomna ve více tkáních, zahrnuje to pankreas, tukové tkáně, žaludek, sliznici tenkého střeva. To znamená, že větší aktivita zažívacích orgánů může mít za následek vzrůst hladiny lipázy v séru.

Lipáza je enzym ze skupiny hydrolýz, rozkládá tuky na glycerol a mastné kyseliny (na absorbovatelnou formu). Lipáza řídí množství syntetizovaného tuku, zajišťuje redukci tukové zásoby a v dostatečném množství je schopna pomoci při jeho spalování. Lipázy jsou v živé tkáni téměř všudypřítomné, neboť jsou pro život zásadní. Mají je rostliny, živočichové, bakterie, houby. U živočichů se rozlišují tři funkční třídy lipáz, první jsou vylučovány do trávicí soustavy, druhé jsou v tkáních a třetí v mléce. Lipázy jsou podstatě přítomny ve všech důležitých orgánech těla. Do trávicí soustavy je vylučují zejména žlázy v ústech, a ve slinivce břišní.

Poranění většího množství orgánů může mít příčinu ve vzrůstu hladiny lipázy v séru.

Poznámka: Je nutné si uvědomit, že popsaný stav vychází z prostředí, kde chrtí dostihy jsou zdrojem nemalého výdělku a nikoliv jen hobby záležitostí. Investované prostředky, včetně nákladů na výzkum tedy mají zpětnou vazbu. U chovu Greyhoundů v ČR je tomu přesně naopak.


Nová fakta a zkušenosti s prevencí a posléze i léčbou u psů

Na základě prostudování dostupné literatury ohledně léčení nemocí alternativními způsoby, jsem se začala zabývat plazmovým generátorem, který používá již mnoho osob k léčbě své, ale i k léčbě svých známých. Já sama jsem se do toho pustila také, a mohu konstatovat jen a jen samé skvělé výsledky.

Zvířatům můžete pomocí tohoto úžasného přístroje odstranit veškeré parazity, vyléčit kožní problémy i problémy se srstí, pomoci jim se zregenerovat po větší zátěži, urychlit významně hojení ran. Hlavně nemusíte používat žádná antibiotika a ostatní chemii, kterou se snaží farmaceutické firmy vylepšovat život našim miláčkům.

Po mnoha různých vyšetřeních mých i vyšetřeních mých psů jsem došla k závěru, že jsme na tom dosti podobně, co se týče parazitů ale i bakterií, virů, různých prvoků a všeho dalšího co nevidíme.

Dosti často se setkávám s názorem, že je sice možné, že psi nebo jiní lidé jsou nemocní, ale dotyčná osoba se cítí dobře a tudíž není možné, aby měla v sobě např. nějakého parazita. Ono to totiž v těle funguje tak nějak jako váhy. Jsou-li bakterie a viry v těle v jakési rovnováze, drží se jejich úroveň na snesitelném množství pro určitého jedince, ale pak přijde nějaký zásah (další zátěž např. parazitární, vyčerpání, nebo jídelní chyba) a už se daří jednomu lépe než tomu druhému. Najednou máme angínu nebo jinou nemoc. Čím je jedinec starší, tím je celková zátěž vyšší a tak i problémy se začnou objevovat stále častěji. To se týká v ještě intenzivnější formě i psů a dalších zvířat, se kterými se stýkáme. Pokud jim ještě předáme náš ne příliš zdravý životní styl včetně výživy, nemůžeme se divit, že stále častěji hledáme pomoc u odborníků a nakonec se dostaneme ke špatnému konci, za který u veterináře také dosti zaplatíme. K tomu je třeba se ještě zmínit o jednom nešvaru, který je nám nabízen. Je to vyšetření RTG. Ve knize Barry Lynese„Léčba rakoviny, která fungovala“ jsem se dočetla, že po ozáření nádorového ložiska paprsky RTG dochází k téměř 100% nárůstu aktivity růstu nádoru. To mohu potvrdit i ze své zkušenosti. Vždy po RTG vyšetření se (u třech mých psů) najednou nádor zbláznil a obrat ve zhoršeném zdravotním stavu byl velmi markantní.

Mohla bych o svých zkušenostech napsat ještě mnohé, ale to je věc osobního rozhovoru a proto nabízím majitelům nemocných zvířat konzultaci a případně i pomoc.

Pokud máte zájem se dozvědět více, napište na mail: grefina@grefina.net, Po osmé hod. večer je též možno telefonovat na číslo 318692366.

Podle důkazů, které americký novinář Barry Lynes předkládá v knize „Léčba rakoviny, která fungovala“ již mělo lidstvo v ruce stoprocentně účinnou léčbu této obávané nemoci. Léčbu, která byla bez bolestí, bez vysokých nákladů na ošetřování, bez nutnosti náročných operací. Hlavně to ale byla tato léčba nesmírně účinná a nemoc bylo možné porazit během několika měsíců. Autor této léčby, Dr. Royal Raymond Rife se držel přísně vědeckých postupů, které měl vedeny v pečlivé evidenci. Ve své laboratoři zkonstruoval několik převratných mikroskopů, které překonaly teoretické limity v optice. Jeho plazmové generátory ničily selektivně původce nemocí včetně jím objeveného rakovinného viru „BX“ („BY“). Lidstvo mělo v jeho vynálezech neuvěřitelně účinnou zbraň proti všem nemocem, které způsobují choroboplodné mikroorganizmy.


Zrození tumoru (výtah), Zdroj: The Cure and Prevention of All Cancers, Hulda Regehr Clark, Ph.D., N.D.

Krok 1
V hypothalamu náhle dojde k tiché explozi živých buněk. Vymrštěné buňky hypothalamu se dostanou do krve, lymfy a cerebrospinální tekutiny omývající mozek. Jsou to živé buńky našeho vlastního těla a proto proti nim nezasáhnou bílé krvinky.

Krok 2
Exploze v hypofýze je nezávislá na explozi v hypothalamu, může k ní dojít předtím, potom, nebo současně. Dva orgány v těle tedy udělaly stejně podivnou věc, uvolnily kousky sama sebe a nechaly je odplavit tělesnými tekutinami. Dokud žijí, bílé krvinky je nepohltí. K jejich zahubení musí na scénu komplement.

Komplement C3
Odvětvím našeho imunitního systému říkáme komplementy. To zahrnuje mnoho aktérů, označují se např. Q, C2, C3 atd. Lov na buňky uprchlé z hypothalamu a hypofýzy je evidentně záležitostí komplementu C3. (Vše sledováno syncrometrem. Syncrometr je detekční zařízení na principu elektroakustického oscilátoru, umožňující velmi přesně rozpoznat tkáně, parazity nebo chemikálie uvnitř těla. Detailní popisy, jak s ním zacházet jsou v příručce Syncrometer Science Laboratory Manual.) Nakonec jsou uprchlíci polapeni a zahubeni. Pak ovšem přijde další a další příliv prchajících buněk a pak se může stát, že komplement C3 začne být vyčerpaný, představme si, že zátěž je možná i 10x větší než obyčejně a trvá to den co den. Tělo nakonec s nadměrnou poptávkou po komplementu C3 neudrží krok. Syncrometr náhle vidí malinké duplexy sestávající z buněk hypothalamu a hypofýzy. Buňky splynuly. Komplex C3 útočí i na tyto buňky a stále více se vyčerpává.

Krok 3
V tělních tekutinách najednou začnou plavat buňky slinivky břišní. A pak se vše sesype jako lavina. Výše uvedené duplexy se spojí i s těmito buňkami. K spojení buněk dochází vždy v určitém pořadí. Buňky slinivky se lepí k buňkám hypofýzy. Komplement C3 se opět pokouší vytvořené triplexy pobít. Zásoby komplementu C3 nakonec dojdou. Tělesné tekutiny plní jednotlivé buňky uvolněné ze všech tří orgánů, a také jejich duplexy a triplexy. Syncrometr je nachází ve slinách, krvi, lymfě, cerebrospinální tekutině. Bílé krvinky, teď už bez pomoci komplementu, se uchýlí k jiné likvidační taktice, použijí chemickou zbraň, oxid dusičný. Ale je to neúčinné a přichází to příliš pozdě.

Zdá se, že strávení volných buněk, jako jsou ty přicházející z hypothalamu, by mělo být úkolem žaludečního enzymu nazývaného pepsin. Vytáhne z buněk glykoprotein a zbytek redukuje na nestravitelný kousek, který vypadá stejně jako prion. V tumoru rakovinového pacienta se to priony jen hemží.

Nakonec jsou do procesu splývání v tělesných tekutinách vypuštěny buňky čtvrtého orgánu a to jakéhokoliv. Částečky čtvrtého orgánu fungují jako lepidlo. Objevují se teninká vlákna tzv. fibronectin a laminin společně s lepkavou substancí cadherin E. připomínají mazlavé bláto. Triplex k orgánu přilne a vznikne čtyřče. Čtyřčata plavou v tělních tekutinách, ale nejvíce jich zůstane přilepeno ke čtvrtému orgánu vytvoří „primární tumor“. Přítomnost lamininu, fibronectinu a cadherinu E v těle je normální. Proč však těchto látek v těle vzniká tak mnoho? K tomu všemu dojde tehdy, když v těle žije zvláštní, na dosud popisovanému procesu úplně nezávislý cizopasník. Kdekoli se vyskytují tito paraziti, dochází k nadprodukci lepidla. Zmínění paraziti nejsou žádní jiní než běžná motolice Fasciola a škrkavka. Těchto parazitů v těle razantně přibývá poté, co chloridové bělidlo udusí imunitní systém. Motolice Fasciola a Fasciolopsis lze celkem snadno vyhubit. Ascaris je však škrkavka a ty už je mnohem těžší zabít. Po vymýcení cizopasníků může tělo odstranit lepkavou mast z fibronectinu, lamininu a cadherinu E. Během několika dnů mohou tuto lepkavou mast strávit běžné enzymy produkované žaludkem a slinivkou.

Primární tumor
Každý dosud zkoumaný tumor měl stejné jádro. A také pořadí buněk, které ho tvoří je vždy totéž. (Hypothalamus, hypofýza, slinivka a buňka orgánu, ve kterém se vyvine primární tumor.) Také netumorózní druhy rakovin, jako je leukémie, eosinofilia, trobocystóza, mají stejné tumorové jádro skryté v kostní dřeni, lymfatických uzlinách nebo slezině. Řídícím prvkem růstu každého tumoru je stejné jádro. V místě, kde toto zárodečné jádro splyne s buňkami nějakého orgánu, brzy vznikne maličký pravý tumor. Potom už tumor začne hromadit potřebné a roste. Od tohoto momentu začne mnohem zřetelněji hrát svou roli poškození imunitního systému chloridem a do tragického dramatu je postupně vtaženo několik nových aktérů.

NEBYLO BY SNAŽŠÍ PŘEDEJÍT UŽ PRVNÍMU KROKU?

Zpět k hypothalamu
Vždy, když hypothalamus uvolňuje své buňky do oběhu, objeví se v těle rostlinná sloučenina chlorogenic acid. Botanikům je tato látka zámá jako zprostředkovatel růstu. Tuto chemikálii ovlivňuje i vaření. Je nutné se vyhýbat těmto druhům potravin: Brambory mimo sladkých, kravské mléko a všechny mléčné výrobky kromě kozího mléka, papriky všeho druhu, nezralé plody mnoha druhů ovoce, vodní melouny, káva a pravý čaj. Tuto kyselinu lze u brambor zničit důkladným vařením, ne však fritováním. (Tento uvedený seznam není úplný, přesná tabulka je uvedena v knize, ze které je výše uvedený výtah informací.) Vypuštění potravin obsahujících chlorogenicid acid přináší vynikající výsledky. Do pěti dnů nejsou v těle k nalezení žádné buňky z hypothalamu.

Zpět k hypofýze
Nahromadila se ještě jedna chemikálie phloridzin (florizin). Jedná se o rostlinou fenolovou substanci. Nejčastěji se nachází v jablkách. Potraviny obsahující phloridzin: jablka s výjimkou velmi zralých Red a Golden Delicious, vepřové maso, šunka, všechny sojové produkty včetně oleje, nezralé plody mnoha druhů, banány s jakýmkoliv zeleným zabarvením, květák, kedlubny, tmavozelené nevařené cukety, oříšky kešu, laskavec, proso.

Zpět ke slinivce
Za mikroexploze ve slinivce může kyselina gallová. Je přítomna ve všech zrninách. Je tam, protože se s ní pro její antioxidační účinky postřikují obilniny. Dává se i do stolních olejů. Bývá i v kuřatech a vejcích. Kyselina gallová, chlorogenová i phloridzin jsou rozložitelné plným varem po dobu nejméně 5 minut. Mikrovlnka není v tomto případě účinná. Tropismus těchto látek se vztahuje na nás všechny, ať už máme či nemáme rakovinu, alergii či jiné onemocnění nebo jsme úplně zdraví. Pro naše zdraví je podstatné, jak dlouho u cílového orgánu zůstanou. A to závisí na parazitismu.

Paraziti v hypothalamu
Kyselina chlorogenová postupuje hned po pozření k hypothalamu i u zdravých jedinců. Pak za pět až dvacet minut je detoxikována. Ale tam, kde se vyskytují strongyloidy patřící do rodu hlístic, k detoxikaci nedojde. Lze je vyhubit preparátem s levamisolem. Phloridzin mají zdraví lidé u hypofýzy jen několik minut. Ti, kteří mají lidskou motolici jaterní (clonorchis sinensis), mají i problém s rozložením phloridzinu.

Paraziti ve slinivce
Kyselina gallová se hromadí ve slinivce pokud je tam přítomný další cizopasník, pankreatická motolice (eurytrema pancreaticum). Kravské mléko a sýr vždy obsahuje vajíčka a larvální stupně pankreatické motolice.

Fasciolopsis buski
Když fasciolopsis buski (druh motoloce) dorazí k oblasti tumoru začne produkovat růstový stimulátor orthophosphotyrosin (OPT). Tím se stává součástí rakovinného komplexu. Z této motolice též proudí bakterie bacilus cereus. Tato bakterie produkuje d-tyramin. Je to amin, který dokáže převést okolní substance z l-formy do d-formy jakou má sama. Aminy se tvoří z tělesných aminokyselin. Tam, kde vznikají d-formy, se severní zóny mění na jižní. Naše látková výměna využívá vždy levotočivé formy, ale bacilus cereus vytváří pravotočivé formy. Veškeré levotočivé aminokyseliny získávají v sousedství parazita pravotočivé varianty. Tělo pak tyto aminokyseliny nemůže využít. Měli bychom jíst jen nejčerstvější potraviny obsahující výhradně jen levotočivé formy aminokyselin. Abychom zabránili přísunu pravotočivých forem, měli bychom se pečlivě vyhýbat zestárlým potravinám, bez ohledu na jejich chemické konzervace.

Vyléčení všech druhů rakoviny
Jakmile se jádra tumorů sloučí s jedním z orgánů a k jeho DNK se přidruží úplný komplex z polonia, ceru, ferokyanidu včetně cibulových, česnekových a hořčičných alkylátů plus DNK parazita Fasciolopsis, přejde rakovina do útoku.

Cílem je tedy v první řadě vyhubit Fasciolopsis Buski, protože tento cizopasník vnáší do procesu cibulové, česnekové a hořčičné alkyláty a svou DNK. Vyhubením parazita je rakovinný komplex neúplný.

Motolic se lze zbavit dle návodu uvedeném v knize „The Cure For All Canceres“ V případě neúspěchu se rakovina dále vyvíjí a léčení vyžaduje mnohem intenzivnější třítýdenní postup popsaný v knize „The Cure For All Advanced Cancer“.¨

Je zjištěno, že F.buski potřebuje k životu něco, co je obsaženo v syrové cibuli, česneku a hořčici. Pankreatická motolice potřebuje k životu kyselinu gallovou a citron, strongyloidy potřebují brambory, jaterní motolice potřebuje oves. Také viry mají speciální požadavky na potravu, jsou to potravinářské oleje.

Nejrychlejší způsob, jak vytlačit parazity z řetězce vedoucího k rakovině, nabízí abstinence všech potravinářských olejů, brambor, citronů, ovsa a pokrmů impregnovaných kyselinou gallovou.


Sarkom

V posledním půl roce jsem se psaní příliš nevěnovala. V polovině minulého roku, v červenci, začala moje greyhoundka, Abigail, kulhat na pravou přední nohu. První moje úvaha vedla k nataženému nebo natrženému svalu. Dodržovala klid, ale zlepšování stavu se nekonalo. Na klinice ve Stodůlkách jsem se během pár minut dozvěděla diagnózu. Zněla: sarkom. Lékař doporučil uříznout nohu i s lopatkou, záchranu typoval na půl roku. Což se mně zdálo hororové.

Obrátila jsem se na léčitele, který vždy spolehlivě určil diagnózu. Ten se vyjádřil, že se mu to nezdá, spíš prý nějaké cysty. Pátrala jsem dále a zjistila jsem, že v Táboře je léčitelka vlastnící diagnostický a částečně i léčebný přístroj Oberon. Je to vynález používaný pro kosmonauty do vesmíru. Prý nějaký Ukrajinec ho prodává po Praze. Do dneška se mi nepodařilo zjistit kolik stojí a kde je možno si přístroj koupit. Domluvila jsem se s majitelkou přístroje a vydala se za ní. Paní Jaroslava vzala obrovská sluchátka a dala je na psa na přední část hrudníku. Pak zapnula obrazovku počítače a projela všechny orgány na těle. Vše prý zharmonizovala a řekla mi, že fena má boreliózu, která prý dělá cysty a ať primárně léčím boreliózu. Musím říci, že fena šla od ní velmi čile, evidentně bylo vidět, jak se najednou cítí dobře.

Po dalším pátrání jsem zakoupila přístroj Zapper a dle návodu jsem začala léčbu. Čistila jsem ledviny, lymfatický systém a léčila boreliózu. Stálo to spoustu úsilí a peněz a zpočátku se zdálo, že se stav lepší. Ale byla to krátkodobá záležitost.

V průběhu léčby začal kulhat její bratr Allen Johnson a pak i další sourozenec Aglaia. Vyzkoušela jsem i zázračný roztok MMS, dále pastu z indiánských bylinek a vždy to bylo jen na krátkodobé zlepšení.

Všichni tři greyhoundi zemřeli v průběhu 14ti dnů v prosinci 2010 ve věku osmi let.

Veterinářka mi řekla, že se jedná o dědičnou zátěž a tím pro ní vše skončilo. Já jsem s dcerami pohřbívala Gejlu 11.prosince a Áju s Johnym 25. prosince. Prostě super vánoce. Měla jsem týden volna a tak jsem pročetla knihu „Léčení a prevence všech druhů rakoviny“ od autorky: „Hulda Regehr Clark,Ph.D.,N.D.“. Kniha je to obsáhlá, má téměř 600 stran a pročíst všechny odborné informace bylo zdlouhavé, nemít volno, těžko bych měla tolik času na čtení. Pokusila jsem se z toho udělat hodně stručný výtah a doporučuji zájemcům si ho mnohokráte pročíst. Zaslala jsem ho známým veterinářům, ale ti to pravděpodobně nečetli nebo se jim možná zdálo, že jsou to samé lži a polopravdy a že se tím nemá cenu zabývat. Nevím.

Praktický dopad pro majitele psů je ten, že je třeba velmi pečlivě vybírat stravu pro psy, dále se velmi podrobně zabývat všemi parazity. A jistě mi dá každý za pravdu, že ani jeden z těchto uvedených závěrů není jednoduchý.

Co se týče stravy, na stránkách www.baron.cz jsem prozkoumala záležitosti krmení, dále jsem pročetla horu informací týkajících se detoxikace psů. Přípravků na internetu lze najít mnoho. Velmi mne např. zaujalo, že vlci si dovedou najít v přírodě bylinky, které dokážou vyčistit jejich organismus a prý parazity nemají. Usoudila jsem, že pokud jsem až do teď krmila sušeným krmivem ORYJEN, že to končí. Vařím a dále studuji co vše dávat do stravy. Nevím, jestli zatím dělám vše dobře, ale jisté je, že zbylí psi ožili a vypadají mnohem lépe než dříve.

Co se týká parazitů, našla jsem si mnohostránkové pojednání od ing. Hany Bláhové, ta funguje v Brně a má parazity jako životní náplň. Opět jsem pročetla její závěry a nestačila jsem se divit. Paraziti nežijí jen ve střevech, ale v celém těle, nelze se jich zbavit tak, jak většina veterinářů doporučuje, je to složitější proces a k tomu je třeba si uvědomit, že nejen psi ale i lidé jsou postiženi stejně. Řada problémů u lidí se neřeší. Lékaři většinou dojdou k závěru, že nezjistí-li bakterie nebo viry, je dotyčný člověk hypochondr a měl by jít na psychiatrii. Léky na parazity zmizely z lékáren, dokonce i taková běžná věc, jako dětské roupy se dnes neřeší. Při běžném rozhovoru se známými jsem narazila na odmítavé reakce. My lidé prý nic takového nemáme a je to nesmysl.

Tak jsem si vzpomněla na knihu, kterou jsem četla v době svého studia na zdravotní škole. V roce 1846 pracoval Ignác Filip Semmelweis ve všeobecné vídeňské nemocnici. V porodnici, kde pracovali studenti medicíny, byla vysoká úmrtnost rodiček. Proto Dr. Semmelweis nutil studenty i kolegy lékaře, aby si myli ruce v chlorovém vápně. V roce 1865 zemřel v blázinci. Společnost se tvrdě postavila proti jeho požadavkům. V roce 1879 Louis Pasteur uviděl původce horečky omladnic (streptokokus pyogees) pod mikroskopem a opět zavedl mytí rukou v nemocnicích.

Asi bychom se v životě měli tu a tam poučit z historie a neměli brát nové informace jako nesmysl. Jako další informaci mohu uvést publikaci od Mudr. Olgy Ivanovy Jelisejevové „Červi-paraziti - příčina nerozpoznaných diagnóz“. Tato dáma vede lékařské centrum pro detoxikaci v Moskvě. I ta potvrzuje, že mnohá vážná onemocnění včetně onkologických, mají parazitární příčiny. Její zajímavou knihu si, přeloženou do češtiny, může každý přečíst na www.zapper.cz

Nikomu nepřeji zažívat tu hrůzu a bezmocnost, kterou jsem prožívala v přímém kontaktu s nádorovým onemocněním svých psů. Chtěla jsem za ně bojovat, chtěla jsem jim za každou cenu pomoci, ale udělala jsem tolik chyb a měla jsem tak málo informací. Nedokázala jsem vyhodnotit informace, které se ke mně dostávaly ze všech stran. Samozřejmě, že do dnešního dne nevím, zda bych byla nyní schopna situaci zvládnout, ale vím stoprocentně, že musím bojovat proti parazitům vším, co jsem se dozvěděla a to stále. K tomu musím i jinak krmit.

Zakoupený přístroj Supper Ravo Zapper používám prakticky denně, jak k léčbě své, tak k odstraňování parazitů a jiných problémů u svých zbylých psů. (Pozor nastavit pro psy jen 20% intenzity, kterou lze použít na lidi.) Učím ve škole a v uplynulém týdnu skoro celá škola onemocněla, pravděpodobně chřipkou. Přišla jsem domů s vysokou horečkou, a že o den později mi již skoro nic není, na tom má zásluhu léčba Zapperem. Nebolí mně hlava, nemám rýmu, žádná neschopenka a žádná chemie do těla. A v tom je dnes problém. Farmaceutické firmy přece nemohou mít zájem podporovat léčbu nějakým přístrojem, který je připraví o zisky.

Zájemcům doporučuji k přečtení následující článek: Zrození tumoru. (tumor= nádor)


Jak se běhá v Macau

Na turistických mapách Macaa je dostihové závodiště chrtů zmíněno, dokonce s malou upoutávkou. Pro nadšence a milovníky greyhoundů je povinnost na závodiště zavítat nicméně v porovnání s ostatními lákadly – kasina, sázky, dostihy – se jedná o „podružnou“ záležitost. Tomu napovídá samotná poloha závodiště v severní částí Macaa, kde prakticky žádná jiná turistická atrakce není. Jedině snad Museum Lin Ze Xu či Pevnost Mong Ha. Ani ty se však nemohou porovnávat s přepychem kasín. Vchod do závodiště je z ulice Av. General Castelo Branco a je pouze několik minut chůze od zastávky autobusu. Pokud přijedete z přístavu, doporučuji autobus č. 3, v případě letiště pak autobus č. 26. Tolik na úvod a teď vstupme do Macao (Yat Yuen) Canidrome Co. Ltd., jak hlásá neónový nápis nad vstupní bránou.

Byli jsme upozorněni, že při vstupu na závodiště je potřeba si zakoupit lístek a tak jsou první kroky trochu nejisté a hledáme pokladnu, nicméně ostraha u vstupu nám naznačuje, abychom šli dám. Vstupné se prostě nekoná. Mohlo to být způsobeno tím, že dostihy začínají v 19:30 a my přicházíme až kolem 22 hodiny. Nebo spíše tím, že na divácích toto závodiště závislé není (stejně jako kasina:-).

Macao - dostihy a kasina   Macao - dostihy a kasina

Jakoby automaticky míří první kroky všech návštěvníků do sázkové místnosti, kde se samozřejmě na zemi povaluje spousta prázdných či nevyhrávajících tiketů. Postává a posedává tu nějakých 20 sázkařů, kteří na monitorech sledují průběh dostihů či se snaží z programu dostihů (pouze v čínštině) tipnout sázky následujích běhů. Běhů v distancích 350 yardů (320m), 510 yardů (466 m) resp. 550 yardů (503 m) je celkem 18, každý s obsasením 6 psy. A běhy se střídají poměrně svižně v pravidelných intervalech, neboť všichni zaměstnanci vědí, co přesně mají dělat, nicméně vše probíhá v unylém tempu, jako kdyby o nic nešlo. Ono taky nejde, je to pouze zažitý stereotyp. Jak pro zaměstnance, tak pro sázkaře, diváků je poskrovnu. Skoro mám pocit, my jsme jediní diváci. My fotíme, ostatní sledují psy před dostihem či pouze žmoulají v rukách tikety či dostihové noviny.

Greuhoundi vychází z kennelu na kruhovou pískovou plochu, kde většina z nich vykoná svou potřebu před závodem. Později přejdou přes vyvýšenou podestu, kde je kontrolováno vytetované číslo. Vše se děje v naprostém klidu, bez emocí, štěkání či nutnosti psy jakkoliv uklidňovat. Poté následuje průchod před hlavní tribunou, která je mimochodem skoro prázdná, se třemi zastávkami, aby měli sázkaři možnost vyhodnotit aktuální formu psů a tipnout výsledky. Poslední ze 3 zastávek je před VIP místností/restaurací.

Kontrola tetování před startem   Před dostihem

Následuje odchod ke startovacím boxům. Ty jsou celkem tři, pevné boxy pro 350 yardů na začátku protilehlé rovinky, posuvné boxy pro 510 a 550 yardů na rovince před hlavní tribunou. Jejich obsluha je po startu dostihu musí v solidním kvapíku zvednout pomocí hydraulických zvedáků a odtlačit mimo prostor dráhy. Slušný výkon... Předtím než greyhoundi zaujmou pozici v boxech probíhá opět vše překvapivě klidně. Psi jakoby o dostih ani nejevili zájem a znudeně čekají, než jsou do boxu strčeni či částečně odneseni.

Po znamení od startéra se ozve zvon (vlastně spíše údery do kolejnice) upozorňující na dostih a rozjíždí ze zajíc, jezdící v kolejnici na vnitřní straně dráhy. Vše trvá „neuvěřitelně dlouho“ a psi stále nejeví žádné znaky netrpělivosti. Jejich flegmatismus se v mžiku mění, když se boxy otevřou.

Pár vteřin do startu     Dostih

V žádném z běhů, které jsme měli možnost vidět nedošlo ani k jediné kolizi či napadení. Po doběhu je dráha zahrazena plastovými závěsy a psi jsou odchyceni v zatáčce za cílem. Následuje průchod před hlavní tribunou zpět do kennelu s povinnou zastávkou před VIP místností. Vše opět v naprostém klidu. Na psech je vidět únava z podaného výkonu, nicméně běh skončil, nač se dále projevovat. Ani když se psi z předešlého běhu míjejí se psy následujícího běhu, odděleni pouze zábradlím, nedochází k žádnému konfliktu. Emoce je možné zhlédnout pouze v obličejích některých sázkařů, jejichž typ nevyšel. Tikety letí k zemi a sázkaři opouští závodiště. Je kolem půlnoci a poslední běh je minulostí, postupně zhasínají světla závodiště na nezbytné minimum, neony nad vchody. Zde zábava pro tento den končí, na řadě jsou kasina, kde peníze tečou v sázkách nepřetržitě a v mnohem větším objemu. A kdo na sázení zrovna nemá prostředky, alespoň se zadarmo sveze shuttle busem a pokusí se v kasinu zadarmo najíst či napít, jak radí čínský internet. Autor: stve

Hotel a kasino Lisboa   Hotel a kasino Grand Lisboa


Toníček

Jednu listopadovou sobotu se k nám nastěhoval nový přírůstek. Malý pejsek, velký asi jako whippet, s krásným milým pohledem, prostě takové zlatíčko vhodné na rozmazlování. Měl ještě nějaké mléčné zuby a tak jsme usoudili, že mu není ani rok. Dcera Pavla jela s přítelem na kole a za lesem, na skládce, v malém dolíčku, ležel. Byl celý vyplašený a trvalo dosti dlouho než se ho podařilo přilákat. Bylo zcela jasné, že se netoulal, ale byl sem záměrně odložen.

Prvních pár dnů se zdál být pořádku. Sice měl problémy s jídlem, hlad měl, ale po jídle často zvracel. Přestala jsem mu tedy dávat sušené krmivo (Acanu pro štěňata malých plemen) a vařila jsem rýži s masem. To se zdálo být v pořádku, žaludek se zklidnil a tak jsem se pokusila zase nasadit původní krmivo. Situace se zopakovala, pes to netrávil, byl pro nás velkou neznámou, nevěděli jsme co má za sebou, kdo mu ublížil, a tak u vařené stravy zůstalo. Zprvu šel i s radostí na procházku, ale pokaždé když se vrátil, místo aby si lehl, chodil. Nejprve jsme si mysleli, že je málo unavený a chybí mu pohyb, pak se mi to ale začalo zdát divné. Štěně a nehraje si, jen chodí a chodí. Večer jsem uklidila kuchyň a na noc jsem ho tam nechávala, aby si chodil jak chce. Když šel na procházku situace se zhoršovala a tak jsem ho nechávala jen na chvíli na zahradě a jinak byl doma. Zdál se mi stále unavenější, ale přikládala jsem to tomu, že nechce spát. Začala jsem se ptát známých jestli nemají nějakou zkušenost s tím proč si pes nechce lehnout. Kamarádka mi řekla, že pes nechce ležet pokud ho bolí záda a nebo žaludek. Začala jsem mu dávat přípravek Regalen a k tomu Vironal. První je na regeneraci trávení, druhý přípravek proti infekcím. Zdálo se, že se stav zklidnil. Šla jsem s ním tedy na delší dobu ven, ale po návratu začal slintat a prochodil celou noc. Při rozhovoru s léčitelem jsem se dozvěděla, že má opravdu něco se zažíváním. Dcera navštívila veterinární kliniku v Berouně, pes dostal antibiotika a Rimadil.

Obojí injekčně. Nádherně se uvolnil a celou noc prospal. Druhý den se léčebný postup zopakoval a pak jsme dostali antibiotika domů a podávali jsme je ústně. Stav se zase zhoršoval. Koupila jsem Lapacho a vařila jsem čaje, k tomu podávala bylinné přípravky a dávala jen kuřecí maso s rýží. Pes začal spát a docela se zklidnil. Ale byl hrozně unavený a vyčerpaný. Zdálo se mi jasné, že musím něco udělat. Zavolala jsem do veterinární nemocnice a objednala se k lékařce specializované na zažívací problémy. Ta rozhodla, že by měl dostat infuze a nejíst. K tomu bylo třeba tam psa nechat a tak jsem se domnívala, že je to nutné. Hned ráno druhý den jsem měla telefonát, že pes celou noc naříkal, vyl a štěkal a že si ho mám odvést. Nešlo to, musela jsem do práce. Stále jsem telefonovala, dozvěděla jsem se, že snad v sobotu bych si ho mohla již vzít, pak jsem se však dozvěděla, že umírá a v sobotu večer prý zemřel.

To byl pěkný šok. Nejen citový, ale i finanční. Jak je možné, že to tak dopadlo? Při placení (více než 6000 Kč za zabití psa?) jsem jen zírala co léků bylo použito na necelých osm kg živé váhy. Diagnóza veškerá žádná, jen to, co jsem věděla před tím, a ten pocit provinění, že jsem dala psa do takovýchto rukou. Začala jsem hledat v knihách a našla následující:

Akutní pankreatitida - klinické příznaky:

(Přeloženo z knihy: Care of the Racing and Retired Greyhound)

Ke vzniku pankreatitidy u psů je v poslední době uváděno, že na ní má vliv špatná výživa psů díky velice levným sušeným krmivům vyráběných jen z odpadu a neobsahujících kvalitní proteiny živočišného původu. V afrických zemích je toto onemocnění známo u osob nemajících přístup ke kvalitní bílkovině ve stravě a při tom fyzicky pracujících.

Následkem toho mi začaly docházet možné souvislosti. Pes byl pravděpodobně krmen stravou vyrobenou prý sice pro psy, ale tou nejlevnější a nejhorší co existuje. Onemocněl zánětem slinivky a při bolestech začal doma chodit a to bylo pro majitele nepříjemné. Pravděpodobně ho tedy zavřeli a on začal naříkat. Tak si asi řekli, že takovéhle obtížné zvíře doma nechtějí a vyhodili ho na skládku. Možná, že se i vydali k nějakému veterináři, ale po zkušenostech pochybuji že stanovil diagnózu. No a to, co jsem zažila já, je již popsáno výše.

Také jsem si vzpomněla na dost otřesné vyprávění jednoho mladého hokejisty, který je v invalidním důchodu. Žil jenom s otcem, který doma nevařil a kupoval prý domů housky a salám. Chlapec chodil do školy a k tomu dvakrát denně trénoval. Snad chodil ve škole na obědy, ale k tomu ostatní strava byla jen na pečivu s minimálním přísunem bílkovin. Tréninková zátěž byla vysoká a o to, co musí takový sportovec sníst, se již trenér nezajímal. Došlo u něj ke stále častějším bolestem břicha, až se jednoho dne dostavila strašná bolest a milý hokejista se stačil odplížit do telefonní budky a zavolat si záchranku. Pak omdlel a probudil se až v nemocnici. Podstoupil operaci a stal se plně invalidní.

Na internetu je zmínka o tom, že pokud je pes krmen stravou, která neobsahuje téměř bílkovinu, je třeba mu kvalitní stravu podávat velice opatrně, protože prý slinivka není schopna pak živočišnou bílkovinu trávit. S tím bych opravdu polemizovala, protože v tomto případě již musí nutně být slinivka poškozena právě tou nevhodnou stravou a je třeba nasadit léčbu včas.

Jen nemohu pochopit jednu věc. Nejsem veterinář a přesto jsem potřebné informace nutné pro diagnózu našla. Jak je to s odpovědností veterinárních lékařů? Musí se vzdělávat i po ukončení studia? Je to jen na jejich dobré vůli? Jsou zde jen pro to, aby vydělali peníze na majiteli psa nebo mají nějaké morální aspekty zařazeny do svého povolání? Jak to, že se nenašel jediný veterinář, který by podle základních údajů – pes neleží, slintá, občas zvrací, hubne – nepochopil o co se přesně jedná.


Podzimní závodění na dráze v roce 2009

Poslední přírůstek chovatelské stanice GREFINA štěňata, BENTE SCARE Grefina a BECKIE SCOTT Grefina, dosáhla 7.11.2009 věku dvou let. A to je již věk, kdy má být zahájena závodní kariera. K tomu vlastním nadějnou fenku dovezenou z Irska WINTER JOY. 1.11.2009 jí byly 3 roky. Trvalo však delší dobu než se přizpůsobila našemu prostředí a než byla schopna závodit. A pak s námi ještě bydlí fenka KIRKÉ ARGUMENT. Ta dosáhla dvou let v únoru 2009. Když i ona začala slibně běhat, měla před rokem těžký úraz – nabourala v plné rychlosti do žebříku přistaveném pod stromem a měla jsem velikou starost, zda bude ještě někdy chodit. Vše dobře dopadlo, ale její výkony jsou ovlivněny úrazem a tak se pravděpodobně na závodních drahách již vyskytovat nebude. Běhá s radostí na naší křešínské dráze, ale delší zátěž pro ní není vhodná.

Koncem června 2009 jsme si splnili licence a pak již záleželo jen na tom, kam se rozhodneme vyrazit. Všechny tři fenky jsou velmi rychlé a tak závodění na travnatých drahách v Česku jsem zamítla. Pro závodění "v okolí" připadá tedy v úvahu jen Nitra (Slovensko), Greppin (Německo) a Rábapatoma (Maďarsko).

Do Greppinu jsem zajela na trénink a byla jsem tou dráhou nadšena. Je skvěle upravována, povrch nemá chybu, provozovatelé dráhy jsou neskutečně milí. Závody však bohužel pořádali až v říjnu. Tak jsme se vydali do Nitry. Systém závodění je tam stejný jako býval svého času na Praskačce a to nám vyhovovalo. 29.8. 2009 jsme se zúčastnili Mistrovství Slovenska. Přihlásila jsem mé psy na vzdálenost 490m.

Výsledky: 1. BENTE SCARE Grefina 32,349s (Vítězska Mistrovství Slovenska); 2. WINTER JOY Grefina 32,754s; 3. BECKIE SCOTT Grefina 33,036s; 6. KIRKÉ ARGUMENT. Počasí bylo ten den velmi deštivé a dráha byla hodně nasáklá, psi se dost bořili a proto časy nejsou zrovna ty nejrychlejší.

3.10.2009 se konalo Slovenské Derby a tak jsme se opět přihlásili do dostihu. Pole závodníků bylo opět plné. A výsledky: 1. BENTE SCARE Grefina 31,734s (vítězka Slovenského Derby); 3. WINTER JOY 33,032s; 4. BECKIE SCOTT Grefina 33,160s. Na druhém místě se umístil pes MOONLIGHT HUNTER RIPPLY (maj. P. Meszáros). Dostih to byl velice napínavý a až do posledních metrů se bojovalo o prvenství. Fena WINTER JOY (na stránkách Slovenského dostihového svazu je uváděna jako Zima boy či Zima Joy??) startovala z boxu č. 6 a v první zatáčce měla velikou ztrátu. Přesto ji stáhla a umístila se na třetím místě. Je to veliká bojovnice a věřím, že se ještě příští rok prosadí. Fena BECKIE SCOTT je na trénincích téměř stejně rychlá jako její sestra BENTE SCARE, je však poněkud bojácnější a potřebuje se ještě hodně otrkat. Uvědomila jsem si to na našich posledních dostizích, tentokrát v Greppinu.

Přesto, že dráha v Greppinu je skvělá a velmi jsem se tam těšila, spoustu věcí jsem nedomyslela. Jednak závody byly až v polovině října a tak jsme jeli téměř celou cestu tam i zpět potmě. Při cestě tam byla k tomu pořádná mlha a při malé znalosti trasy se jelo opravdu špatně. Dorazili jsme však včas. Pro psy nastal šok. Bylo tam spoustu lidí a ještě více psů. Nechtěli ani vystoupit z auta i když na dráze v minulosti běželi, situace s takovým davem byla, jak jsem později pochopila, pro mém "vesničanky" hodně stresová. Nechtěla jsem si to připustit, ale v závodě se „předvedla“ Beckie. Po startu z boxů jsem vyběhla na násep lemující dráhu a odtud jsem pozorovala průběh závodu. BENTE běžela se skvělou fenou jménem ELEKTRIKA a doběhly obě tělo na tělo ve velice pěkném čase. Nejprve hlásili, že vyhrála moje fena ale pak pořadí obrátili. Byla jsem i tak velmi spokojená. Ale BECKIE si vše nějak popletla a místo do cíle běžela rovnou ke mně na násep. Neměla jsem tam stát, ale koho by to napadlo. Dráha nemá v tom místě plot a BECKIE si to vyřešila po svém. WINTER JOY zatím nemá vyřízeny všechny papíry z Irska a tak mohla na FCI dostizích běžet jenom trénink. Chtěla jsem, aby mohla startovat na stejné dráze, ale nějak to pořadatelé nezvládli a tak jsem byla ráda, že mohla běžet něco mezi touto vzdáleností a vzdáleností pro vipety. Ani jí nezměřili čas a to mně zklamalo.

Na krátkou vzdálenost (vipetí) jsem nechala běžet KIRKÉ. Byli přihlášení tři psi a doběhla třetí. Finálového běhu pak jsme se prakticky neúčastnili. Dostihy byly totiž pořádány podle FCI a to bohužel není to pravé pro moje svěřence. Lze říci, že dráha je to skvělá, ale ten obrovský dav lidí a zvířat nás trochu zaskočil. Cesta domů byla pětihodinová jízda za tmy a to opravdu nebylo nic příjemného. Přesto je třeba si uvědomit, že je to pěkná dráha a „velmi blízko“. Myslím tím na naše poměry. V jarních měsících by bylo dobré se tam ještě podívat. No uvidíme.

Hlavní je, že jsme neměli žádný úraz a ve zdraví jsme přežili první závodní sezonu. Je škoda, že BENTE a BECKIE běhají stále spolu, je mezi nimi vytvořena smečková hierarchie a stejně jako jsem to zažila u feny ABIGAIL a jejího bratra ALLENA JOHNSONA. Dochází k tomu, že pokud běží spolu, tak vedoucí pes ze smečky nedovolí, aby byl předběhnut. Když jsme běhali „kdysi dávno“ na Praskačce chtěla ABIGAIL svého bratra předběhnout. Avšak pes se na ní obrátil a pěkně se na ní "obořil" – prostě podle smečkových zákonů na to neměla právo. Pak jsme jí dávali do dostihů vždy jen s cizími psy a najednou dostala odvahu a začala vyhrávat. Totéž vidím dnes i u fenek BENTE a BECKIE. BECKIE by potřebovala startovat vícekrát s jinými psy, aby tuto podřízenost překonala. A tak vidím na příští rok, že nezbude nic jiného, než se vydat do Maďarska, kde je možné každého psa dát do jiného dostihu.


Koloběžka

Mám psy chtivé pohybu a moje šance nechat je vyběhat dle jejich potřeb a touhy jsou malé. Dost často jsem s nimi běhala, ale s přibývajícím věkem výkonnost klesá a srovnat mojí rychlost běhu s jejich možnostmi nelze. Zkoušela jsem s nimi jezdit na kole, je to sice jedna z dobrých možností co se týče zátěže, ale často taková vyjížďka hraničila s hrdinstvím. Jak rychle seskočit, nezamotat se do vodítka a nepřijít k úrazu, když kolem přeběhla srnka nebo se mihl zajíc?

Nakonec přišla na řadu koloběžka. Doma jsme měli letitý výrobek z Jilemnice. Koloběžka byla původně vyrobena pro letní trénink lyžařů. Má stejně velká 20" kola obutá do terénních plášťů a vysoká řidítka. Původní brzdy však časem ztratily svojí účinnost a při jízdě z kopce jsem trpěla bolestmi zápěstí z otřesů díky nerovnému terénu. Naštěstí šikovný místní opravář kol sehnal odpruženou přední vidlici a tento problém odstranil. Později jsem si nechala vyměnit brzdy za kvalitnější. Na předním kole mám nyní nový plochý ráfek s ráfkovou brzdou. Zadní kolo má nový střed a hydraulickou brzdu, ta výborně funguje zvláště za deště nebo sněhu. Úprava je výsledkem zkušeností, někdy trpce nabytých.

Před razantním zásahem do brzd se mi stalo, že jsem jela se psy s kopce po lehce zasněžené louce. A v trávě se mihla kočka. Obě ráfkové brzdy byly v ten okamžik nepoužitelné a já jsem jela cca 50m po břiše. Naštěstí sníh fungoval jako kluzný povrch a nic se mi prakticky nestalo. Přesto jsem měla pěkný šok. Co všechno se mohlo stát!

Nejprve jsem začala shánět novou koloběžku a následně jsem si nechala zrekonstruovat i tu starou. Usedla jsem k internetu a prošla různé nabídky. Moc vhodných „strojů“ jsem nenašla. Díky majiteli jedné firmy, panu Michálkovi, jsem měla možnost vyzkoušet v praxi nejprve koloběžku s bubnovými brzdami vyráběnou pro půjčovny. Výsledek mně nenadchnul. Brzdy jsem nemohla umáčknout, řidítka nebyla odpružená a byla pro mne neskutečně nízko umístěná a při tom cestou malinká kolečka zapadala do každé nerovnosti terénu. Po jedné jízdě jsem z toho dostala hrozné bolesti zad. Laskavý výrobce pochopil moje trable a vzal si koloběžku zpět.

Dodal mi místo toho koloběžku připravenou pro mushery. Měla trochu vyšší řidítka a mechanické kotoučové brzdy. Vyzkoušela jsem jí opět v terénu. Je to však výrobek pro chlapy. Je těžká a záda i zápěstí mně bolela dál.

Světe div se, výrobce mně nezabil a dodal třetí výrobek. Ten jsem si zakoupila. Přední kolo je 26", zadní má 16". Řidítka jsou bezvadně odpružená, brzdy jsou hydraulické, kotoučové. Jako menší závadu vidím nasazení řidítek nad kolo, je trochu moc kolmé. Původní stará koloběžka má řidítka nejen dostatečně vysoká, ale jsou nakloněná více k jezdci a výsledek je, že koleno se zbytečně neotlouká o přední část rámu a jízda je pak pohodlnější. U nového „stroje“ jsem tedy řidítka posunula k sobě pomocí otočení představce.

Vlastním v současné době koloběžky dvě. Starý typ, vhodně zrekonstruovaný a typ nový zakoupený v únoru. Porovnám-li oba typy, vidím jako ideální kombinaci obou koloběžek. Takový výrobek jsem však zatím na trhu neobjevila.

Zadní 20" kolo má výhodu pro brzdění. Kolo se nezablokuje a nejde do smyku ani při rychlém zastavení. Menší 16" kolo je v tomto smyslu poněkud méně spolehlivé. Přední velké 26" kolo má výhodu v rychlejší jízdě a celkově lepších jízdních vlastnostech. Hydraulické brzdy jsou maximálně spolehlivé, ale prudké zabrzdění u předního kola je dosti nebezpečné. Zdá se mi, že ráfková brzda na předním kole a hydraulická na zadním je nejlepším řešením. Řídítka na venčení psů je třeba mít opravdu tak vysoká, aby byl umožněn vzpřímený postoj. Nízká řidítka pro tento případ nejsou vhodná. Je potřeba stále sledovat okolí i psy.

A jak je to s vedením psů? Mám po zkušenostech některá vodítka zakoupená od musherů a podle nich si vyrábím další. Jedná se o popruh zakončený cca. 50 cm dlouhým „gumicukem“ a karabinkou. Takové vodítko ustojí prudký náraz a jeho výhody nelze srovnávat s flexi vodítkem. Dále používám opravdu hodně široký (cca. 10 cm ) opasek, ke kterému jsou vodítka připnutá. Zkoušela jsem použít na připnutí přímo koloběžku, ale zdálo se mi, že si tím zhoršuji stabilitu.

Pes má při vyjížďce na sobě jednak popruhy a jednak pevný obojek. V případě tichého lesa s množstvím zvěře je pes na obojku. Popruhy mu totiž umožňují mnohem snadnější uhnutí z lesní cesty do příkopu nebo houštiny a jít tam za ním příliš netoužím.

Ráda bych dodala, že zatím je na trhu mizivě málo koloběžek vyhovujících zmíněnému použití. Výrobci přemýšlí nad typy vhodnými pro sportující muže a při tom nás, kteří se věnujeme svým psům je stále více. Snad by se hodilo, aby se někdo zamyslel a vyráběl koloběžku vhodnou na procházky a delší vyjížďky se psy.

Nedávné vyprávění o odvážné vyjížďce jedné paní není příliš veselé. Zmíněná majitelka psa vyrazila na koloběžku s malými kolečky a špatnými brzdami. Jízda skončila úrazem. A to jela jen s jedním psem. Já si většinou mohu troufnout na venčení se čtyřmi i více greyhoundy a mám-li vše „tak jak má být“ jedu bezpečně. Jana Havlová


Chov greyhoundů v Čechách

Chtěla bych se na chov greyhoundů podívat z trochu jiného hlediska než je zvykem. Z historie chovu v Čechách se uvádí, že kdysi, v první polovině 20. století, se objevil pokus ze strany Angličanů začít zde s dostihy greyhoundů. Záměr se příliš nevydařil, ale dovezení psi u nás zůstali. Do cíleného chovu za účelem vyniknutí některé z vlastností se pravděpodobně příliš nezasahovalo a tak se u nás před rokem 1989 vyskytoval greyhound, který mohl slušně běhat na našich travnatých dostihových drahách. Jeho rychlost nebyla ohromující a tak závodění relativně přežíval i na méně vhodných površích. Zároveň se i slušně umísťoval na výstavách ČMKU, protože odpovídal danému standartu plemene. Je to vlastně dodnes pes schopný vlastně všeho, ne však špičkově. Měl by se nejlépe umísťovat v soutěžích nazývaných „krása a výkon“.

Greyhound Krása a výkon

V době, kdy se hranice otevřely, nastal však určitý posun. Někteří chovatelé si dovezli výstavní linie greyhoundů s velmi hlubokými hrudníky, často sahajícími až pod loketní kloub předních nohou a s mnohem větší kohoutkovou výškou. Ovládli tak okamžitě výstavní kruhy a ostatní greyhoundáři se přestali na výstavách umisťovat a posléze i vyskytovat. Na závodních drahách se však s greyhoundy výstavní linie nesetkáme. Stavba jejich těla není rozhodně vhodná pro rychlý pohyb na dráze, jejich fyziologické parametry nebyly při cíleném výběru v chovu nijak preferovány.

Greyhound výstavní linie

V souvislosti s povahou chovatelů, mám na mysli, že ne každý je nadšen celodenním pobytem u výstavních kruhů, se samozřejmě začali vyskytovat i greyhoundi vhodní hlavně pro závodění. Na travnatých drahách se s rostoucí rychlostí psů začalo tvrdě narážet na zvýšený počet úrazů vznikajících z nevhodných poloměrů zatáček, tvrdého podkladu a dodnes platícího závodního řádu umožňujícího více startů v jednom dni.

Svitla však naděje, objevil se podnikatel Pešek a začala se budovat jediná písková dráha v Čechách. Postupně se tam přemístili i majitelé závodních greyhoundů. Český dostihový greyhound klub (ČDGK) ve spolupráci s evropskou organizací CGRC si nechal schválit nový dostihový řád a zpočátku bylo vše úžasné. Bohužel, díky zásahu dalších soukromých osob, byla dráha přeměněna na cosi jako „klub deseti greyů“ a ostatním uzavřena. Situace byla v ten okamžik prakticky likvidační. Přesto zde špičkoví dostihoví greyhoundi se schopností dobře běhat na kvalitních pískových drahách v cizině, existují. V současné době ČDGK pořádá své dostihy pouze na přímé dráze s výškovým převýšením a tak je umožněno se kvalitně a bez zbytečných úrazů připravovat a pak vyrážet na dostihy za hranice na kvalitní pískové dráhy.

Někteří z chovatelů vlastní greyhoundy schopné dobře závodit na coursingu, je to poněkud jiná verze pohybu psa. Rozhodčí sledují a bodují, jak je pes inteligentní ve schopnosti sledovat návnadu, nadbíhat si a v závěru závodu projevit patřičnou schopnost provést zákus a tím ukázat i schopnost „lovit“.

Greyhound coursing

Z uvedeného vyplývá, že máme v Česku vlastně 4 druhy greyhoundů. Rozdíly jsou jak ve stavbě těla, tak ve schopnostech daných jim fyziologickými funkcemi. Mým cílem není pohanět žádný typ greyhounda, spíše upozornit majitele greyhoundů na tuto skutečnost. Je třeba, aby si uvědomili co vlastně mají doma a podle toho se psem i zacházeli.

Dále pak dochází k tomu, že někteří chovatelé mají zbožné přání změnit typ svého chovu a kryjí podle tohoto přání i své feny. Nelze však v tomto případě očekávat nějaký zázrak. Výběr je malý a výsledný pes je pak stále více či méně vhodný pro již uvedené činnosti. Povede-li se například vrh greyhoundů s většími rychlostními předpoklady, má pouze větší šanci si na travnaté dráze zlomit nohu. Srovnávat naše chovy s chovy v Irsku příliš nelze. V Irsku se rodí kolem 20 000 štěňat greyhoundů ročně. Kryjí se pouze špičkové dostihové feny, zcela zdravé, povahově vyrovnané. Krycí psi jsou podrobeni stejnému výběru. Nepovedené vrhy se neopakují. Výběr je obrovský, s tím se přeci možnosti našich chovatelů nemohou vůbec srovnávat.

Nedá mi, abych neupozornila na malichernou pýchu některých chovatelů na to, že jejich vrh je „nejlepší na světě“. K tomu je třeba podotknout, že výběr psů pouze na schopnost vyniknutí na dostizích vede i k výběru výjimečných fyzických vlastností umožňujících úžasnou rychlost, ale zároveň tito psi mají i veliké odlišnosti fyziologických funkcí dosti se lišících od ostatní psí populace. (Příklad: obrovské, více než 90%, množství rychlých svalových vláken vede k snadnému překyselení a rabdomyolýze, hodnoty hormonů štítné žlázy jsou odlišné od ostatních psů atd.)

Program záchrany vysloužilých nebo jinak nevhodných dostihových greyhoundů v Irsku zasáhl i do naší republiky a k českým majitelům se dostávají vykastrovaní dostihoví greyhoundi právě s vlastnostmi podstatně se lišícími od ostatní psí populace. Je třeba upozornit na tuto skutečnost veterináře a i nové majitele greyhoundů. K tomu se musí i doplnit jedna důležitá informace, kterou špičkoví sportovci dobře znají. Tomu, kdo od mládí sportoval, trénoval a úspěšně závodil se vše dařilo i pro jeho genetické předpoklady. Díky dlouhodobému sportování pak dochází nejen ke změnám ve fyziologických funkcích, ale i ke změnám v psychice. Říká se přece, že sport je droga. Sportovec, který náhle ukončí svojí kariéru se pak necítí dobře, má zdravotní problémy a posléze se často ke sportu vrací alespoň v rekreační formě. Pohyb ho posléze provází až do vysokého věku. Bez této možnosti neujde fyzickým nemocem ani psychickým problémům.

Totéž se stane i s greyhoundem, který tvrdě trénoval a své závodění 100% miloval. Náhle vše přeruší, přijede do cizí země a jeho bezpochyby milující majitel ho uloží do bílé postele a opatrně vodí na vodítku. Je to sice chvályhodné, ale asi ne tak prospěšné pro jeho zdraví. Proto se někteří slitují, pes se s radostí proběhne na volno, někdy se však neumí vrátit a to je další problém.

Je třeba hledat rozumný kompromis. Například psí procházka se změní na radost, jedete-li se svými miláčky na koloběžce. Vodítko je dosti bezpečné, obsahuje-li část „gumicuku“ a volné ruce máte tehdy, když si psa uvážete kolem pasu. Psi i majitel se pak pohybují dostatečně rychle, jejich tělo se dobře okysličí, mají dostatečný výdej energie i dobrou náladu, rozsah pozorování svého okolí se značně rozšíří. Majitel není uštván a při tom má též možnost pohybu. Samozřejmě, že je dobré i najít bezpečné místo, kde pes může běhat bez vodítka, jen tak pro potěšení a možnost rozvinout své sprintérské předpoklady. Rozzářené oči greyhounda prozradí vše.

Ráda bych vše shrnula konstatováním, že cílem je upozornit na vývoj v chovu greyhounda. Každý majitel takového psa si musí uvědomit, co vlastně doma má a podle toho se s ním i věnovat vhodným aktivitám ve volném čase. Od výstavního greyhounda nelze očekávat špičkový výkon v dostihu, se psem pro „krásu a výkon“ mohu sice na více akcí, ale výsledek bude jen pro radost a opravdový dostihák musí mít i opravdový trénink včetně následného startu pouze na kvalitní pískové dráze. Jana Havlová


Štítná žláza

Přeloženo z knihy „Care of the Racing and Retired Greyhound“ , autoři: Linda L. Blythe, James R. Gannon, A.Morrie Craig, Desmond P. Fegan

V horní části krku vedle dýchací trubice je umístěná párová štítná žláza. Její funkce je stimulována hormonem TSH produkovaným hypofýzou. Štítná žláza produkuje své hormony a uvolňuje je do krve. Thyroidní hormony obsahují jod a aminokyseliny. Nazývají se T3 (triiodothyroninie) a T4 (tetraiodothyronine neboli tyroxin) a jsou závislé na přiměřeném příjmu jodu. T3 obsahuje 3 jodové molekuly a T4 má 4 jodové molekuly.

Nejlepší komerční strava obsahuje minimálně 3-5x více než je potřebné množství jodu a deficit jodu (obvykle z něj vyplývá onemocnění zvané struma) je velice řídký. T3 a T4 ovlivňují funkci tkání v těle, stimulují využití kyslíku, regulují tuk a uhlovodanový metabolismus a též regulují esenciální hormony potřebné pro normální růst a dospívání. Úroveň T4 v krvi reguluje úroveň následující produkce těchto hormonů. (Vysoká hladina má negativní odezvu ve snížení produkce a naopak nízká úroveň by měla mít vliv na zvýšení produkce.)

V chovu greyhoundů se objevuje genetická slabina v produkci hormonů štítné žlázy a v období vysoké stresové zátěže nastává pak další ohrožení vedoucí k velice nízké hladině T4 v krvi. Je vhodné udělat krevní testy, protože míra hormonů v těle ovlivňuje vše. Úroveň T3 a T4 se vyjadřuje kvantitativně. Udává se, že normální dostihoví greyhoundi mají T4 nižší než ostatní psi a T3 vyšší.

Nízká hladina thyroidních hormonů může být způsobena delším hladověním (cca 2 dny), nebo i probíhajícím dalším onemocněním. Léky jako jsou kortikosteroidy, phenylbutazon, sulfonamidy a další mohou být též příčinou snížené produkce T3 a T4.

Nedostatek uvedených hormonů má vliv na oboustrannou ztrátu srsti na zadních nohou, srst je matná, pes je letargický, roste váha, není reprodukční cyklus u fen. Kůže je zvýšeně pigmentovaná a pes špatně snáší chlad. Syndrom holého stehna je často důvodem k zavedení léčby. Diagnóza nedostatečné produkce hormonů štítné žlázy se stanoví z výsledků krevních testů a zároveň z přítomnosti uvedených klinických příznaků K nízké nebo chybějící hladině T4 patří i souběžná anemie a zvýšení cholesterolu. Měření thyroidních hormonů je definitivní způsob jak diagnostikovat hypofunkci štítné žlázy. Souběžné testy na zjištění hladiny hormonů hypofýzy jsou u greyhoundů zbytečné. K určení „zlatého standartu“ (myšleno nalézt opravdu potřebnou správnou diagnózu) v rámci určování diagnózy hypothyreozy se u psí populace provádí též TSH stimulační test. Od aplikace umělého TSH lze odvodit zda to má vliv na změnu funkce štítné žlázy.

V jedné studii z r. 2001 (od Gaughan a Brunete) se ukazuje, že greyhoundi mají mnohem nižší hladinu thyroidních hormonů. Také existuje jedna studie z r. 1992 (Beale) na okrajově nižší úroveň T4 u greyhoundů.

Doporučeno by tedy mělo být udělat základní diagnózu a porovnat hladinu T3 a T4. V Austrálii studie na 33 greyhoundech (Tailor, Hauler 2003) ukazuje, že greyhoundi mají nízkou hladinu (když je výsledek pod 18 nm/l nebo 1,4g/l.) Americká studie na 218 greyhoundech (Beale and Bloomberg 1992) nalezla vztah mezi reprodukční schopností, špatnými dostihovými výsledky a nízkou koncentrací T4.

Klinicky dostihoví greyhoundi často dostávají thyroidní hormony jako výsledek nálezu nízké hladiny T3 a T4 v krevních testech a nebo díky pozorování klasických klinických příznaků snížení funkce štítné žlázy. „Tailor a Hauler“ (l983) shledali zlepšení u greyhoundů s dodáním thyroidních hormonů v obou provedeních a to v souvislosti se zánikem špatné srsti a hyperpygmentací kůže. Zdá se však, že greyhoundí chov je v populaci geneticky sourodý, protože výběr byl uskutečněn pro zvláštnost související s funkcí štítné žlázy. Souhrnně lze říci, že malé množství thyroidních hormonů je pro toto plemeno normální hladina. Klinická patologie se odmítá zabývat tím, že je to jednoduše normální úroveň pro toto plemeno. Mnohé greyhoundí kliniky nacházejí poruchu v nízké hladině thyroidních hormonů v krvi u mnoha svých pacientů, ale výsledná odezva v terapii je pravděpodobně velice diskutabilní. Je opravdu rozumnější vzít na vědomí, že tato populace má nízké hodnoty thyroidních funkcí což je nepředvídatelná podstata genetiky u tohoto plemene. Když se k tomu přidají normální faktory jako je stress, různá léčiva nebo třeba podání antithyroglobulinového antigenu dostaneme ve výsledku opravdu hypothyroidního greyhounda. Ale bez těchto přidaných komplikací dostane mnoho dostihových greyhoundů náhradu tyroxinu bez jakýchkoliv povšimnutelných výsledků i když před tím byla monitorována potřeba T3 a T4 z krevních testů.

Pokud dojde k léčbě deficitu hormonů štítné žlázy podávají se léčiva ústně a denně. Obvykle se podává T4 (Thyroxine R, Soloxine R, Oroxine R). Greyhoundi se mají opakovaně testovat vždy po několika týdnech a z lékařského hlediska je ideální provádět testování po 4 hodinách po požití tablet, kdy se může již prokázat vliv na hladinu hormonu v krvi. Protože hormon T3 se nerozpozná od hypotalamického hormonu, péče by měla být nastavena i touto suplementací. T3 je 3x aktivnější než T4 a je dobré ho dávat ve správném poměru s T4.

Thyroxin tablety (200 mg) se dávají následovně:

Thyroxin regeneruje srst, redukuje citlivost na chlad a urychluje regeneraci po dostizích.


Greyhound je lovecký pes

Poslední dobou slýchám pro mne neuvěřitelné zprávy. Například inzerát na prodej greyhounda, něco na ten způsob, že je absolutně klidný, chodí u nohy a neloví.

Náš první greyhound Jurášek se k nám dostal z antikvariátu na Hradčanské, kde trávil celé dny jako dekorace ke starožitnému nábytku. Jeho paní zemřela a on zůstal u babičky, která na něj neměla příliš času. Starala se o zatoulané kočky a pravidelně pořádala jejich prodejní výstavy. Předvedla nám ho na vycházce na Petřín a musím říci, že to byl opravdu pan pes. Kráčel bez vodítka, zcela sebejistě napřed, vyhnul se všem nebezpečím na něj číhajícím na rušných pražských ulicích a dorazil neomylně do parku. Na krku měl pouze ozdobný řetízek. Okouzlil nás svým aristokratickým chováním, klidem a absolutním nadhledem, jevil se opravdu jako zcela bezproblémový pes.

Starší dcera z něj byla nadšená, chodila s ním a s našimi dvěmi vipetkami denně běhat, žádné velké problémy s ním nebyly. Na vodítku téměř nechodil, konfliktní ve vztahu k jiným psům nebyl. Doma vyžadoval klidné místo na spaní, to nebylo radno ho rušit.

V lednu jsem odjela na lyžařský kurz a děti zůstaly doma jen v péči babičky a otce. Nezažila jsem tedy přímo co se v jednom dnu z toho týdne událo. A když jsem se to dozvěděla do smíchu mi zrovna nebylo.

Byla pěkná zima, mrzlo. Petra vyrazila na delší běh z Bubenče do Stromovky a pak přes řeku do Bohnic, Čimickým hájem na konečnou tramvaje do Kobylis a odtud to bylo již jen kousek do Ďáblického lesa. Tam prý potkala jakéhosi pána, který vypadal jako hajný, měl pušku a divil se, že má psy na volno. Trochu se ho bála, co kdyby ho napadlo po některém psovi střelit. Seběhla proto raději na úzkou pěšinku na kraji lesa, z druhé strany již bylo jen zasněžené pole. A tam, jak už to v zimě bývá, se pohybovalo stádo srnek. Náš milý greyhound a jedna z vipetek okamžitě zdrhli. Dcera tam marně čekala, bála se, že se někde objeví onen vyhrožující muž a tak jí nenapadlo nic lepšího než že se sebrala a běžela domů pouze s jednou vipetkou.

Doma byla druhá mladší dcera a syn. Sedli na kola a řítili se na místo činu. Vzhledem ke vzdálenosti od bydliště však trvalo dosti dlouho než se na místo, kde se oba psi ztratili, dostali. Tam stál milý Jurášek a k němu se tiskla drobná vipetka. Oba byli od krve, třásli se zimou, ale vrátili se a čekali. Zraněni nebyli a tak bylo jasné, že se snažili něco ulovit. Vipetka byla z tohoto útěku ještě několik dnů pěkně zničená. A Jurášek? Tomu nebylo nic. Z jeho hlediska si to pěkně užil. Nebyl v té době již nejmladší, myslím, že mu bylo něco kolem pěti let.

Ale lze z toho snadno odvodit, že žádný lovecký pes nehodlá navěky opustit své vrozené instinkty. Je jen otázka času, kdy se naskytne příležitost a kdy mu to v hlavě správně sepne. S velkou pravděpodobností se greyhound vrátí na stejné místo odkud utekl či zpět domů, pokud se pohyboval někde v blízkosti domova. Nicméně nikdo nemůže vědět, co se může během jeho útěku stát - nebezpečí číhající v přírodě, nešťastné zranění či doprava ve městě. J.H.


Safer running track - A report produced for The N.G.R.C Promoters Association by Gordon Bisset, Landbroke Stadia Ltd.

Problematikou běhání a především bezpečného běhání na dostihových dráhách jsme se na našich stránkách již několikrát zabývali. Existuje mnoho různých názorů, co je nejlepší, co je ještě vhodné, co je špatné, atd. Pustili jsme se proto do překladu publikace Safer running track - Bezpečnější závodní dráha. V první části překladu se můžete seznámit se základními pojmy biomechaniky greyhounda a s popisem a výpočty sil, které na greyhoundy působí při běhu na rovince a v zatáčce.

Druhá část překladu obsahuje popis, jak postupovat při přípravě dráhy pro bezpečné běhání - klopení zatáček, popis jednotlivých vrstev dráhy a jejich funkce, způsoby zavlažování, atd. - a jak provádět údržbu dráhy během závodů. Dále je zmíněn rozdíl mezi údržbou dráhy v letním a zimním období a na závěr krátké shrnutí konstrukce, povrchu a údržby dráhy.

Na doposud uveřejněné překlady navazuje obrazová příloha s názornými příklady jednotlivých strojů, které jsou nezbytnou součástí přípravy a péče o kvalitní dostihovou dráhu. V praxi je možné použít různé stroje a zde je zobrazena pouze jedna z možností.


Greyhound a flexi vodítko - anketa

Vzkaz v Návštěvní knize ohledně používání flexi vodítka pro greyhoundy se nám natolik zalíbil, že jsme se rozhodli tuto anketní otázku položit "oficiálně". Pod anketou si můžete přečíst naši zkušenost a doporučení, jaké vodítko se nám osvědčilo.

Greyhound a flexi vodítko - praxe

První co si musí každý uvědomit je, že greyhound má neuvěřitelnou sílu a je špičkový sprintér. Zažila jsem například se svým prvním greyhoundem tuto situaci. Neměla jsem příliš zkušeností s poslušností a tak jsme začali docházet na cvičák. Tam jsem se zúčastnila i výcviku obrany. Stáli jsme v kruhu a pán s rukávem a obuškem se pokoušel vydráždit psi tak, aby se zakousli do rukávu. Někteří psi se báli a jen tak poposkočili, jiní po rukávu vystartovali. Všichni však figuranta sledovali. Můj greyhound HUCKLEBERY FIN ležel na boku a vypadal, že se o dění vůbec nezajímá. Zdálo se, že nechápe situaci a proto se dotyčný figurant přiblížil bez respektu a na psa ostře zaútočil. A pak se to stalo. V tak rychlém okamžiku, že si to nikdo nedovede ani představit. Pes vystartoval z lehu a bleskem ho měl dotyčný odvážlivec na krku. Ještě že jsem měla krátké vodítko a psa v poslední vteřině strhla, takže krk útočníka byl minut o několik centimetrů. Samozřejmě jsem se při tom ocitla na naštěstí měkkém trávníku. Nakonec vše dobře dopadlo. Ale tam jsem si prvně uvědomila, že nemám šanci startujícího greyhounda udržet.

Na dostizích se nikdo nediví, že pes z nuly na 60 km rychlost startuje prakticky okamžitě. A teď je potřeba si představit co udělá flexi vodítko. Natáhne se, psovi povolí první krok a pak se ho máte snažit udržet v ještě větší rychlosti než na začátku. To může končit jen pochroumanými prsty či vaším pádem a psem mizícím v nedohlednu. V případě, že máte flexi vodítko zabržděné, schází jakýkoliv tlumící prvek, který by greyhounda zbrzdil a usnadnil vám danou situaci zvládnout.

Poučili jsme se od zkušenějších a našli jsme fungující řešení. Vodítko je z pevné kurty nebo tenčí šňůry používající se v horolezectví a na jeho okraji je ještě půlmetrová velmi pevná guma používající se na připevňování nákladu na vozíky či auta. (Pozor na jakost!) Případně psa nedržím v ruce, ale mám vodítko připevněné na pevném širokém opasku. Pes sice může vystartovat, guma však zapruží a psa v určitém okamžiku strhne zpět. Normální dospělý jedinec situaci snadno ustojí a to ne jen s jedním psem ale i s větším množstvím „takovýchto šílenců“. Toto vybavení se běžně používá v závodech, kde běží pes s běžcem a tam je většinou možnost vše potřebné si i zakoupit. A není ani obtížné si za pár korun vše vyrobit doma.

A když už jsem se zmínila o tom běhání se psem. Celá moje sportovně zaměřená rodina již takové závody také vyzkoušela, dokonce jeden náš greyhound se stal v Hradci Králové mistrem republiky. Není tedy třeba jen přemýšlet, kde se váš pes může proběhnout sám, on je totiž mnohem šťastnější, když se proběhnete s ním. A ve starším věku můžete s úspěchem použít i koloběžku, která má fungující brzdy. Kolo je poněkud problematičtější záležitost, potkáte-li srnku je pád z kola riskantní záležitost. Naopak koloběžka vám umožní rychle sestoupit a při použití brzd není problém zastavit. Jana Havlová



Vážení milovníci chrtů – zvláště pak zachránci adoptovaných chrtů

Vzhledem k rozsáhlé publicitě a též k mnoha šumům, které vždy poškozují dobrou věc, je třeba dát jasné písemné stanovisko. Předpokládám, že mnozí uražení či dotčení se na mé stránky podívají a bude možné pak dále komunikovat v klidu a pouze na úrovni znalosti celé věci – tedy zdůrazňuji – pouze na základě seznámení se s celou problematikou – a dále pak bez urážek osob, které se snažili v zájmu dobré věci o všem komunikovat. Vezměte prosím na vědomí, že i názor, který se jeví jako nevhodný, je názor, který může mít v něčem pravdu.

Adoptivní organizace jsou zastoupeny lidmi, kteří mají opravdový zájem chrtům pomáhat. Do adopce se snaží vybírat zvířata, která jsou relativně pořádku. Nejsou to tedy ti, kteří chrty nechávají bez pomoci umírat a jinak ničit.

Na druhé straně je třeba vědět, že situace s produkcí greyhoundů jakožto průmyslové aktivity se vymyká našemu obecnému cítění ve vztahu ke psům. Tzv. „greyhound industry“ se týká produkce těchto psů, na základě toho probíhá pak i výběr. Musí se však objektivně přiznat, že irští greyhoundi mají vynikající povahu, která se těžko srovnává s původními českými chovy. Jejich rychlostní schopnosti též svědčí o výběru při krytí a ne pouze o krytí „od sousedů“.

Psi vybraní k dostihovému sportu jsou většinou umisťováni do kennelů. Tam je jejich režim podroben přísnému tréninku, je hlídána kvalitní výživa včetně trvalého přísunu všech potřebných potravních doplňků. Nejsou tedy krmeni sušeným krmením z Penny marketu a podobně. Například z hlediska fyziologického je nutné přísně hlídat dostatečný přísun vápníku. Doporučuji si nastudovat v učebnicích jaká je spotřeba vápníku díky rychlému metabolismu u těchto zvířat.

Vyjádření, která se týkají prohlídky veterinářem před během, jsou velmi neodborně postavená. Nikdo totiž nemá podrobné zápisy o tom, co vše pes absolvoval, kolik měl zranění a jaká. Ráda bych zde zdůraznila uvědomění si teorie stresu. (Je to něco jako napouštění přehrady vodou – stresové vlivy se hromadí jako voda v nádrži až do okamžiku, kdy se vše provalí – voda jde přes hráz.) V okamžiku posledního stresového podnětu dojde k problémům. Ví někdo z majitelů adoptovaných greyhoundů co má pes za sebou?

Stále slyším – hlavně ať se můj pejsek má kde proběhnout. Stačí prý velká louka a tam jich může běhat libovolný počet. To jsou jen tlachy těch, kdo umí dělat velká ramena a nic o tom nevědí. Jak tedy a kde se takový vysloužilý psí atlet může hýbat?

Z fyziologického hlediska je třeba říci, že znakem života je pohyb. Chci-li tedy psovi zajistit hezký život, nestačí jen ho nechat spát v posteli na měkkých podložkách. Ani v kennelech tito psi nespí na zemi, ale na vyvýšeném prostoru s měkkým vystláním. Zamezí se tak zbytečným, špatně léčitelným otlakům. Nelze se tedy domnívat, že když majitel umístil psa v domě a ne v boudě za domem, tak že už pro něj udělal dost. Dále je třeba, aby pes chodil na procházky a to nejlépe do pro něj zajímavého prostředí, kde se něco děje. I když je pes na vodítku a má možnost vidět tu se mihnout veverku či jiné volně žijící zvíře, bystří si smysly a radost rozhodně má. Pokud však neprošel výcvikem poslušnosti, nikdy by nemělo dojít k tomu, aby se pohyboval v přírodě na volno. Je to lovec a připomínám, že zatím nikdy nic jiného neuměl. Snadno startuje z absolutního klidu a nikdy pak není možnost ho odvolat. Viděla jsem i greyhounda na tzv. dálkové ovládání pomocí elektrického obojku. Zdá se mi, že do určité míry dojde k ovládání psa, ale v tomto případě se jedná o psa, který je takto ovládán již od útlého věku a neví co to je ulovená kořist. Pes, který již někdy něco ulovil – třeba jen kočku – pravděpodobně své lovecké instinkty neztratí. Hrozí nebezpečí vběhnutí pod auto či rabdomyolýza nebo další zranění. Bezpečné venčení jak psa tak majitele lze do jisté míry zlepšit vodítkem s vloženou pevnou gumou, která sníží náraz při rychlém startu psa.

Volné probíhání psa může probíhat pouze na dobrém podkladu a v oploceném areálu. Pokud se jedná o české dostihové dráhy, nejsou vhodné pro žádného greyhounda natož pak pro greyhounda, který má již svojí dostihovou kariéru za sebou. Na Křešíně máme zatím náhradní řešení, běháme do kopce a rovně. Není to ideální, ale určité řešení to je. Každá zatáčka klade na psa zvýšené nároky, délka tratě není též zanedbatelná. K tomu je třeba přičíst např. nadměrnou teplotu či neobvyklé snížení teploty a snadno přivodíte zranění. Bezpečná veřejná dráha pro greyhoundy v Česku neexistuje (Praskačka je dráhou soukromou). Psi, kteří byli dáni do adopce, na takových drahách prostě nemají co dělat. Viděla jsem běžet psa z adopce v Ml. Boleslavi, prý jezdí do Kolína nebo Lednice – jsou to nápady nevhodné a každý majitel takového psa sám uvidí, jak vše dopadne.

Nemělo by se tedy jednat o srdeční záležitost, ale o to, že své jednání by měli majitelé těchto psů vhodně korigovat a řídit rozumem. Další co k tomuto jednání by mělo patřit je i určitá dávka morálky, která by měla předcházet pomluvám a „mlácením kolem sebe“. Chcete-li dosáhnout dobré věci není dobré na to zapomínat. Jana Havlová



Dovoz adoptovaných greyhoundů do České republiky

V minulých dnech nastal veliký rozruch v souvislosti s dovozem greyhoundů do ČR. Bohužel musím konstatovat, že novinářské zpravodajství je snůškou polopravd a to díky absolutní neznalosti uvedené problematiky.

Ročně prý přichází do adoptivních organizací, kterých je dnes již celá řada, až 50 000 greyhoundů. Všechny tyto organizace jsou pod kontrolou a mají kontrolované podmínky týkající se adopcí. Podmínky se za poslední roky značně zlepšily a tak divoké nadpisy článků o brutální smrti jsou dosti nadsazené. Přesto je mi zcela jasné, že takové množství psů se těžko podaří umístit do vhodných rodin. A tak se pravděpodobně hledají různá řešení.

Dostihy greyhoundů jsou velice napínavou záležitostí, kolem které se točí i obrovské sumy peněz. V zemích, kde tyto akce probíhají, je jen tak nikdo nezruší. (V USA některé státy tento zákaz vydaly.) Je to stejné jako i u koňských dostihů. Každý skvělý psí běžec má pro svého majitele ohromnou cenu. Podle toho se s nimi i zachází. Lékařská a trenérská péče je stejná jako u vrcholového sportovce. Psi, kteří dosáhnou věku 4 – 5 let nebo mají nějaké zdravotní problémy, jdou buď do dalšího chovu nebo do adopce. V USA je to dokonce prý povinnost, aby každá závodní dráha zařídila pro vysloužilé závodníky adopci nebo slušné ubytování a péči až do konce jejich života.

Před několika lety se psalo o jedné španělské dráze, která se rušila a o tom, jak věšeli tyto psy a ani nebyli ochotni je alespoň uspat. Fotografie obletěly tehdy celou Evropu a mnoho lidí (i u nás) pomáhalo při záchraně. (Tyto fotografie byly nyní ukazovány v TV.) Znám osobně paní z Vídně, která má fenku z této záchranné akce.

Psi dovezení nyní, vypadají jako psi, o které se pečovalo, jsou z legálních adopcí, prostě vysloužilí sportovci. A teď by bylo vhodné, aby si lidé představili, jak tito psi byli celý život vychovávaní. Po celou dobu svého života byli připravováni na lov pohybující se návnady. Většinou nic víc! Musí se nutně předpokládat, že tito „milosrdní zachránci“ udělají velmi mnoho škod, sobě i druhým. Psi budou v první řadě lovit, budou toužit po pravidelném běhání a vše co se bude hýbat se stane jejich kořistí. V touze poskytnout jim radost z pohybu se již někteří vydali na naše dostihové dráhy, které jsou v nevhodném stavu. Kromě jedné soukromé dráhy, kam smí pouze vybraní jedinci, není u nás dráha, kam by se mohli tito psi jít bezpečně proběhnout. Přesto se již někteří vydali do Kolína a mají naplánovanou Lednici. Problém z neznalosti fyziologie těchto zvířat nadělá spousty škod.

Je třeba si uvědomit, že pro tyto psy bude velmi těžké si rychle vytvořit citové vazby se svými majiteli a ti zase v neznalosti věci mají dojem, že je třeba psy nechat se řádně proběhnout. Takový pes se však sebere a jde. Zažila jsem to při snaze umístit greyhoundy nalezené v kravíně u České Lípy asi před sedmi nebo osmi lety. Fence Gábince jsem nalezla paničku, která se mi zdála ideální. Řekla, že má zaměstnání doma a že psa bude mít stále u sebe. Za tři dny jí pes utekl a hasiči ho sundavali z nějaké zdi. Dali ho do útulku a milá dáma si ho k sobě vzala podruhé. Opět na tři dny. Pak pes zmizel neznámo kam. Něco jiného je dobrý úmysl a něco jiného je pak holá skutečnost. Lidé, kteří pracují s greyhoundy dlouho, vědí, že to jsou úžasní psi. Ale je potřeba o nich vědět mnohem a mnohem více než se zachráncům zdá. A nechceme si přeci naplnit útulku psy, pro které neměli místo v Irsku či Anglii.

V Irsku je tak zvaná „greyhound industry“. Prostě tato země produkuje, i s dotacemi od ministerstva zemědělství, obrovský počet greyhoundů, které vyváží do celého světa. Nedělám si iluze, že psi, které neprodají, přežijí. Je to pouze obchod. Mnohokrát pronikly na veřejnost informace, které jsou dosti hrůzné. Ale proč proboha, když jsme v Evropské unii, tam nikdo nezasáhne? Proč není dostatečný tlak, aby tam kontrolovali své jednání? Nejsem vůbec proti tomu pomáhat greyhoundům, ale připadá mi to trochu jako s vozením odpadků z Německa! Co sami vyspělejší země nezvládnou, to se hodí dát k nám. My jsme pro ně země, ve které je nepořádek a u nás se to ztratí.

Greyhoundáři v této malé zemi jsou většinou lidé zodpovědní, starají se a prodají svá štěňata lidem, kteří již o tom co je greyhound, něco vědí. Pokud se stane, že je nějaký greyhound v útulku je to veliké pozdvižení a všichni lidé kolem se starají, aby se věc vyřešila. Psi jsou vždy s papíry a s tetováním a majitel se může dohledat. Vzhledem k tomu, že i v ostatních zemích se pečlivě vedou záznamy, mají tito psy rodokmeny až do roku 1820. Domnívám se, že greyhound je opravdu šlechtic mezi ostatními psy. A tak je nutné, ho nejen zachránit, ale i se zodpovědně dále starat. A to jde opravdu jen na základě mnoha znalostí, které se týkají jen a jen greyhoundů.

Další problém, který se týká právě jen greyhoundů, je kde s ním běhat. Nemáme pískovou dráhu, která je bezpečná a kde nemůže při vysokých rychlostech docházet k úrazům. Když už se našlo tolik laskavých lidí, kteří se rozhodli si vzít tyto psy k sobě, je nutné jim to na rovinu říci. Kdo je zodpovědný běhá v cizině, ti méně movití to zkoušejí zde, ale je to opravdu veliký risk. Když se již televize a tisk vložily do této problematiky, mohly by též pomoci s propagací a se sháněním sponzorů tak, abychom jako jediná země bývalého východního bloku tento nedostatek napravili.

Greyhoundářů je u nás v porovnání s ostatními plemeny chrtů jen pár a ještě k tomu majitelů opravdových irských sprintérů jen hrstka. Ta hrstka ví a v duch si rve vlasy. Jana Havlová



Přátelské posezení na Křešíně

Během sobotního přátelského posezení na Křešíně jsme jednak zhodnotili jednotlivé závody uspořádané v letošním roce, řekli si pár podrobností k II. ročníku Kresin hill, který se koná 28. října 2006 a především jsme se již začali domlouvat na termínech pro rok 2007. Zatím jsme se domluvili na čtyř závodech konaných 1. května - Jarní cena - Provimi pet food, 2. června - Den Greyhound klubu, 25. srpna - Den s Planetou zvířat a 20. října - III.ročník Kresin hill. Termíny též můžete najít ve Výsledcích 2007. Podle momentální situace jsme samozřejmě schopni zorganizovat tréninky i v další termínech.

Šest přítomných greyhoundů a jeden azavak si vyzkoušeli dráhu a v tréninkových bězích si trochu protáhli těla. A evidentně jim to v nádherně slunečném i když trochu větrném počasí šlo k duhu. Většina greyhoundů byla již od časného rána hodně netrpělivá a hlasitě se hlásila, kdy na ně konečně přijde řada. Dočkali se všichni a v cíli kůži doslova a do písmene cupovali na kusy. A po odpočinku se odpoledne hlásili o slovo znovu. Jednoduše řečeno, po všech stránkách příjemně strávený den!



Care of Racing Greyhound – Linda L. Blythe, James R. Gannon, A. Morrie Craig

Péče o dostihové greyhoundy, rádce pro trenéry, chovatele a veterináře. Tentokráte vám přinášíme překlad, který je s ohledem na teploty, které panovaly v uplynulých měsících a které nás ještě určitě čekají, dle našeho názoru velmi aktuální.

Poznámka překladatele: V letošním horkém létě jsem zaznamenala ve svém okolí několik úmrtí zvířat na dehydrataci. Vždy byla příčina stejná. Neznalost!! Psi, kozy, morčata se pohybovala na prudkém slunci – prý na zdravém vzduchu na zahradě. Zvířata většinou měla k disposici vodu, u psů se podávalo k jídlu suché krmení. Zvíře s růstem dehydratace a s rostoucím stupněm vyčerpání snižuje vědomý přísun tekutin, tuhne, „propadá se mu zrak“ a leží netečně. Nemá možnost se dostat do prostředí, které mu odebírá teplotu – zděná budova, chladné dlaždice apod. V jednom případě došlo k záchraně díky včasnému upozornění na stav. To obnášelo ca. 5denní pobyt na veterinářské klinice s podáváním infuzí. Že to stálo pěkné peníze nemusím dodávat. Pokud se srovnává situace s dostihovými greyhoundy, kteří jsou pečlivě sledováni co se týče přesně odměřeného příjmu potravy, tak i váhy, je třeba říci, že běžní majitelé psů těžko vědí kolik jejich zvíře váží a leží-li netečně, přikládají to obyčejné únavě. Je nutné si uvědomit, že riziko přehřátí roste i s věkem zvířete. Nelze říci než, že jsem jen udiveně zírala, když jsem jednoho majitele upozornila na situaci. Prohlásil, že nějaká dehydratace je pitomost a že pes zemřel, protože měl asi nějakou nemoc. Také jsem zaznamenala nevhodnou reakci u veterináře, asi o dehydratace též ještě neslyšel. Proto se domnívám, že bylo třeba přeložit výše uvedený článek.
Jana Havlová



Charlie Lister - Dostihoví greyhoundi

Připravujeme pro Vás úryvky z knihy slavného anglického dostihového trenéra Charlie Listera, mimo jiné trenéra psů jako jsou CALLAHOW DALY, DROOPYS SLAVE, JUSTRIGHT KYLE, KILLEENAGH DREAM, SIMPLY FREE, SURE FANTASY a především SOME PICTURE a SPRING ROSE. Každá kniha začíná úvodem a plyne dále jednotlivými kapitolami. Dovolili jsme si začít výjimečně Kapitolou 4, která popisuje čtyři důležité faktory, které podle Charlieho zkušeností podstatným způsobem utvářejí dostihové psy. Pokračujeme dále v úryvcích, tentokrát Kapitolou 3. Kapitola 3 byla doplněna o několik posledních odstavců. Připravujeme Kapitolu 1, která by se zde měla objevit v polovině února. A nezapomeneme ani na "poslední" Kapitolu 2. Pokud jste se stali pravidelnými čtenáři knihy Charlie Listera, mějte ještě chvilku strpení. A pokud nejste, začtěte se a možná se jimi stanete:-) Kapitolu 1 se nám podařilo zpracovat o něco dříve. Doufáme, že ani tentokrát nebudete zklamáni a přejeme Vám příjemnou zábavu při čtení. Po kratší odmlce plníme slib a přinášíme Vám "poslední" Kapitolu 2, z knihy Charlieho Listera. Tím máte k dispozici přibližně polovinu knihy a my se budeme snažit o překlad zbývající části v co nejkratší době. Překlad byl doplněn o Kapitolu 5 popisující personál, práci a časový rozvrh kennelu. V kapitole 6 pak najdete informace o kannelu a zvyklostech, které v něm panují. Nejnověji si múžete přečíst překlad kapitoly 7 věnované převážně stravě, kapitoly 8 popisujíci především péči o psa a hygienu v kennelu a kapitoly 9 věnovanou tréninku a cvičení.



Tréninkové možnosti

Po předchozí domluvě Vám nabízíme možnost tréninku na přírodní přímé travnaté dráze o délce ca. 200m s mírném stoupáním. Tento typ běhu je jedinečným a přitom šetrným tréninkem, hojně používaným renomovanými trenéry v dostihově vyspělých zemích. Navíc prospívá těm chrtům, kteří již např. pro drobné zdravotní problémy nemohou startovat na dlouhých distancích dráhového oválu. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat.



Názory, postoje a odborné informace k problematice závodění greyhoundů v ČR

Vyjádření Doc. MUDr. Jana Hellera CSc. z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK) v Praze.

Kapitola Závody Chrtů (str. 205, 206, 207, 208, 209, 210 ) z učebnice s názvem Fyziologie tělesné zátěže II., speciální část - 3.díl vydané v roce 1996.

Vyjádření doc. Jana Melichny z katedry fyziologie FTVS UK v Praze.

Dopis Jany Havlové adresovaný na Veterinární a farmaceutickou univerzitu Brno a odpověď prof. MVDr. Jaroslava Hanáka DrSc. na tento dopis.



Trénink a závodění dostihových chrtů

Informace o tréninku a závodění dostihových chrtů. Po extrémní zátěži může dojít u chrta k tzv. rabdomyolýze. O co se jedná a jaké možnosti existují při zmírnění následků a léčbě rabdomyolýzy.



Dostihové dráhy v ČR

Základní informace o stavu dostihových drah v České republice.

Dostihová dráha v Mladé Boleslavi prošla rozsáhlou rekonstrukcí (stav v roce 2005). V současné době disponuje následujícími parametry: délka 345 m - malá plemena, 480 m - velká plemena, nekonečný zajíc, dvojité U, rádius 42 m, povrch - tráva.