Jestliže greyhound má předvádět plnou kapacitu svého výkonu, musí být na vrcholu svého fyzického potenciálu. Schopnost trenéra je v tom, že objeví jaká cvičení každý individuální pes potřebuje, aby pak byl ve špičkové kondici.
Dostihový greyhound musí být velice dobře osvalen. Je třeba, aby se jeho výkon mohl zlepšovat, aby vydržel všechny požadavky na něj kladené. Stejně důležitý je i jeho kardio-vaskulární systém, ten musí být budován tak, aby plíce a srdce fungovali efektivně i v době stresové zátěže při dostihu. Je to velká výzva ale trenér dostihového greyhounda musí na to všechno myslet. Jestliže například pes soutěží ve velkých závodech, kde je více postupových kol do finále, musí pánovat výkony tak, aby pes měl dostatečnou rezervu na finálový závod.
Procházky jsou viděny jako důležitá část cvičebního režimu na Mudros kennels.
„Používáme trasy, které vedou skrz lesy, které jsou podél kennelu“ říká Charlie.“Je tam stále něco zajímavého k vidění. Jsou tam veverky, bažanti a další zvěř a to udržuje psy stále v pohotovosti. Když jsou psi zavřeni v kennelech, je třeba jim poskytnout nějakou duševní stimulaci. Když sledujete psa na procházce, všimnete si, že má stále nastražené uši a stále se dívá kolem sebe. Vyráží různě do stran a používá tak svaly i mozek.
Dohromady chodí psi kolem 3 -4 km. Závisí to na tom, kolik máme času. Ale dobrých třicet minut procházky udělá hodně pro většinu greyhoundů. Máme pravidlo, že nebereme více než dva psy s jednou osobou. „Vím, že někteří trenéři chodí i se 4 psy najednou. Ale myslím si, že je to příliš riskantní. Něco neočekávaného se přihodí – například vyběhne bažant – a ztrácíte kontrolu. Těžko se pak psi udrží a mohlo by dojít ke zranění.“ Charlie zastává názor, že různorodost je kořením života. Chodí tedy se psy na procházku dvakrát až třikrát týdně a další dny trénují sprint.
Všechno závisí na tom, co zrovna psi dělají a hlavně co potřebují v daný okamžik. Jestliže se pes vrací po zranění, tak se začne s procházkami. To je nutné před tím, než se začne opět pracovat s rychlostí. „Také rád chodím se psem na procházku, jestliže se připravuje na velké finále. Zostří si tak všechny smysly.“
Charlie má tréninkovou dráhu 250yardů (230 m). (V angličtině se tréninková dráha nazývá gallop.) Je to pravděpodobně nejcennější část pozemků na Mudros. Dává mu to možnost sledovat, jak greyhoundi běhají a při tom může rozvíjet jejich fyzičku. Pomáhá to také překonávat některé problémy s běháním u psů. Charlie stále pracuje na zlepšování povrchu této rovinky, protože zatím není povrch tak kvalitní jak by Charlie chtěl. Přivezl velké množství irské rašeliny a vpravil jí do povrchu a pak vyrovnal. Povrch dráhy je travnatý a seká se na krátko. Rašelina působí jako drenáž, pomáhá udržovat povrch stále vlhký a to brání ztvrdnutí povrchu. I v období, kdy je sucho, není třeba do dráhy přidávat vodu, drží si ji stále.
Charlie má vycvičené oči pro zhodnocení kvality běhu psů. Podle toho pak dělá důležitá rozhodnutí co se týče dalšího běhání. Když psi trénují, Charlie nepoužívá taženou návnadu. Má k tomu dva důvody. Jednak pak běží pes co nejrychleji – neřídí se rychlostí tažené návnady, ale tím co vidí vepředu. A to je Charlie, který je na horním okraji tréninkové dráhy a má v ruce veliký barevný kus látky, kterým mává. Pes si při doběhu k němu chytí svůj úlovek a pak zvolna zastavuje. Je to výhoda oproti tažené návnadě, protože pes řídí svojí rychlost běhu a i zastavení běhu podle toho, jak se návnada táhne. Při prudším zastavení pak hrozí nebezpečí úrazu. Charlie stojí na horním okraji dráhy a někdo z personálu mu pustí psa. Buď z boxů nebo jen z ruky. „To mi dává možnost dívat se na celý běh psa a poznat dle způsobu jeho běhu, jak na tom pes je a co je případně třeba ještě udělat pro zlepšení jeho výkonnosti.“ Počet rovinek (gallop) je závislý na tom, jaký dostihový program se pro psa připravuje. Například bych připravoval psa a nechal bych ho běhat rovinky dvakrát týdně. Ale jsou soutěže, které mají několik kol a pak je třeba i snížit počet i četnost běhání rovinek. Dále vše záleží na tom, jaký ten pes je a co přesně potřebuje.“
Jestliže se pes vrací po zranění, běhání s ním se musí zvyšovat postupně. Běhá také kratší rovinky než je dlouhá tréninková dráha. Až když si je Charlie jistý, že pes zvládá kratší úseky, přidává délku běhu. Nejprve je nutné se psem pracovat a být si jistý, že pes opravdu dobře zvládá tréninky a teprve potom jet na dráhu na tréninkový běh.
Plavání je ověřený a výborný způsob cvičení pro psa vracejícího se po zranění. Charlie používá speciálně upravený bazén pro terapii psů po zranění. Psi vejdou po šikmé ploše do bazénu. Stěny bazénu jsou vybaveny vodními tryskami a pes musí plavat proti proudu vody. Minutové plavání je pak dostatečnou zátěží kterou pes potřebuje. Je to velmi těžká práce plavat proti proudu vody. Obvykle bývá několik psů, kterým tato činnost velmi prospívá. Je to dobrý způsob, jak zatížit psy a při tom uvolnit svaly. Po plavání jsou psi pečlivě vysušeni osuškami. Protože je při tom důkladně třeme, psům se to velmi líbí. Někdy, na začátku plavání je na psech vidět, že mají trochu obavy, ale většinou jsou pak velmi spokojeni.